„Asi jsem měl jet na stanoviště přes dvacet, abych se tomu vyhnul, že jo? No to mě ani nenapadlo. Tak pro příště. Ale jinak bych vtom nic zvláštního nehledal,“ směje se stříbrný Šlesingr.

Kam šla ta nešťastná rána?

Nemůžu mluvit sprostě, takže šla do bílýho. Bohužel, jsem tu druhou ránu předržel. Na druhé stojce jsem si dával až zbytečné moc záležet a ztoho pramenila ta chyba. Čím déle to člověk drží spoušť, tak tím víc se rozklepe.

Jaké převažují uvás pocity? Máte radost ze druhého místa nebo je to spíš zklamání, že vám uteklo zlato meziprsty?

Asi oboje. Se druhým místem jsem samozřejmě spokojený, jenže když jsem byl takový kousek od titulu… To samozřejmě zamrzí, takhle to vyloženě zkazit vedle. Svojí hloupou chybou.

Co jste si říkal před čtvrtou střelbou, když jste měl vkolonce třinuly?

Tušil jsem, že vnejlepším je asi potřeba přestat a zabalit to po druhé ležce (smích). Dobře, tak teď vážně. Samozřejmě jsem po celou dobu věděl, jak si stojím, že jsem schopnej bojovat ozlato. Bohužel to bylo vpalici.

Vnohách to nebylo? Zastřílel jste stejně jako Sikora, ze střelnice jste odjížděl se zhruba dvacetisekundovou ztrátou. Dalo se vůbec ještě vzávěru na posledních čtyřech kilometrech zrychlit?

Já si myslím, že jsem poslední kolo zrychlil, nebo aspoň mi to tak připadalo, protože jsem si docela hrábnul. Tomasz ale asi zrychlil taky. Dvacet vteřin je hodně vzhledem ktomu, že je na tom běžecky zhruba stejně jako já. Něco jsem na něj možná najel, ale on zase rychleji střílel položky. Takže se dalo tušit, že už to nedám. To by chudák Tomík musel leda vjet někam dolesa.

Jak vám sedla trať. Před závodem jste se bál, aby moc nezměkla…

Potěšilo mě, že přes noc mrzlo. Trať byla ledovatá, zmrzlá a ve sjezdech nebezpečná. Tvořili se tam plotny, a na nich si málokdo troufne odšlápnout. Ale zaplať pánbůh, že roviny zůstaly tvrdé. Myslím si, že kdyby byla hrabavější, tak na bedně stát nebudu.

Poslední dobou jste absolvoval hodně závodů, ozvala seúnava?

Cítím ji vnohách. Na některých místech jsem potřeboval zrychlit, ale prostě jsem zjistil, že to nejde. Kdybych víc zabral, tak do toho musím dát hodně úsilí a potom můžou chybět síly vzávěru.

Jaké to bylo vůbec po letech závodit doma?

Bylo příjemné vědět, že jsem středem pozornosti. Vždycky když jsem se blížil na stadion, tak jsem pochopitelně cítil podporu a slyšel rachot diváků. Atmosféra byla skvělá.

 

Stupně vítězů na ME v biatlonu. Na snímku zleva Michal Šlesingr, Tomasz Sikora a Sergej Balandin.

 

Postavíte se na start pátečního rychlostního závodu?

Budeme se muset ještě poradit strenérem. Těžko říct, dneska se mi jelo jakžtakž rozumně. Předpokládá se však, že se oteplí ještě více než dneska a to by bylo pro mě dost nevýhodné. Uvidíme, co bude lepší. Jestli pošetřit síly na štafety, kde máme určitě šanci na medaili, nebo nastoupit do sprintu.

Můžete porovnat areál vÖstersundu, kde se minulý týden konalo mistrovství světa, stím novoměstským?

Areál je trošičku jiný, specifický. Oba jsou na hodně vysoké úrovni. Nové Město je úplně nové, takže je pochopitelně modernější, ikdyž Švédové museli do rekonstrukce kvůli mistrovství světa investovat taky hodně peněz. Nerad bych ale říkal, který znich je lepší. Každý má své pro a proti, těžko rozhodnout.

Vzáří bude Nové Město kandidovat na mistrovství světa vroce 2012, potažmo 2013.Myslíte, že má šanci uspět ve společnosti silných protikandidátů Ruhpoldingu aOsla?

Poradil bych Novému Městu, ať to zkusí dřív. Já už jsem taky unavený a rád bych si tady ještě zazávodil. (smích) Šanci určitě má, není to však jen okvalitě areálu, ale ilobování. Při přidělení šampionátu hraje spousta věcí důležitou roli. Jakmile se něco málo podcení, tak už to dopadnout nemusí. Není jednoduché se prosadit, ale věřím, že se bude dělat maximum, abychom mistrovství dostali.