Máte za sebou první zimu v reprezentačním A týmu. Jste se svým účinkováním spokojen?

Řekl bych, že s celou sezonou jsem spokojen asi jen tak napůl. Dobré pocity pokazila druhá polovina, ve které se mi tolik nedařilo. Jinak by tento rok byl naprosto bezchybný.

Čtěte také: Zásobník sněhu v Novém Městě je připraven na příští rok

Co se zlomilo, že se vám po dobrém rozjezdu přestalo dařit?

Začal jsem najednou sám na sebe hrozně tlačit. Zamotal jsem se do toho, pořád jsem si chtěl něco dokazovat. Neměl jsem čistou hlavu.

Nedařilo se vám především na mistrovství světa, kde jste od sebe očekával více. Byl to ten bod zlomu?

Já bych řekl, že se to táhlo už od Turné čtyř můstků. Tam se to na mě nějak nahrnulo a bylo těžké se znovu přepnout do bezstarostného módu. Navíc my skokané nemáme možnost stále trénovat na velkých můstcích, závody jsou rychle za sebou a táhlo se to se mnou.

V závěru sezony jste si však v Planici vylepšil svůj osobní rekord. To vás muselo usmířit, ne?

Jsem za těch dvě stě jedna a půl metru ohromně rád. Osobák přes dvě stě metrů mě těší. Řekl bych, že na tu bídu, ve které jsem byl, jsme s takovým koncem spokojen.

Jak jste si svůj rekordní skok užil? Je let za dvousetmetrovou hranici pocitově nekonečně dlouhý?

Nekonečně asi ne. Ve vzduchu nemáte čas nad tím moc přemýšlet. Je potřeba držet lyže, polohu těla, prostě pracovat na systémových věcech letu, takže to uteče docela rychle. Ale je pravdou, že to je zážitek.

Je bezprostředně po konci sezony, ale už určitě tušíte, jaký budete mít další program.

Teď máme týden volna, ale popravdě zatím moc netušíme, co bude dál. Bude se totiž řešit otázka dalšího působení Richieho Schallerta (trenéra) u týmu. Doufám, že do čtrnácti dnů bude jasno.

S jakým cílem půjdete do další sezony?

Jednoznačně s tím, abych stabilizoval své výkony. Aby to zase nebylo napůl dobré a napůl špatné.