Národní tým na kvalifikačním turnaji dostal tvrdou lekci. Ukázalo se, že nejužší evropská špička je přece jen jinde. Rozdíl ve výkonnosti ještě zdůraznily bídné podmínky, které měli čeští taekwondisté v posledním roce. Na starém kontinentu možná vůbec nejhorší.

Přesto si David Šimek nemyslí, že marná snaha reprezentačního týmu dostat se do Tokia, je dokladem toho, že české taekwondo ztrácí. „Konkurence v Evropě je veliká, ale nejsme na tom vyloženě špatně. Výkonnostní odstup od těch nejlepších není až tak veliký. Není nereálné, že se na olympiádu někdo v brzké budoucnosti dostane,“ vyjádřil se.

On samotný udělal v Sofii díru do světa. Skalp silného Řeka Apostolose Telikostoglua se počítá. „Je to bezpochyby nejsilnější protivník, kterého jsem zatím porazil,“ zdůraznil.

Jan Štokr v osmatřiceti letech končí kariéru.
Volejbalová legenda končí, Štokr začínal v Telči

K vítězství došel chytrou taktikou. „Ztratit mohl jen on a myslím si, že mě i podcenil. Navíc mi pomohlo, že jsem po nějakých deseti vteřinách zabodoval technikou na hlavu,“ vysvětlil člen klubu SK Taekwondo Lacek. V dalším průběhu boje už situaci překvapivě kontroloval. „Držel jsem si náskok. Soustředil jsem se na to, abych si počkal na chyby soupeře,“ doplnil.

Co se povedlo v duelu se jedním favoritem, nevyšlo ve čtvrtfinále s druhým. Němec s tureckým jménem Tahir Gülec ukázal, že v minulosti neslavil titul mistra světa náhodnou. Vyhrál 10:6 na body. „Chybělo mi i štěstí. Dvakrát jsem cítil, že jsem se dotkl jeho hlavy, ale senzory to nezaznamenaly,“ litoval, ale vzápětí férově přiznal: „Nechával jsem si dávat zbytečné body. Špatně jsem ho odhadl, soupeř byl zkušenější. Když jsem zkoušel útočit, měnil techniky, dobře si to pohlídal,“ uznal.

I když se v taekwondu stárne rychleji než v jiných sportech, nemusí to být pro Davida Šimka poslední šance poprat se o nejprestižnější turnaj. I proto se snaží hodně rychle zvednout hlavu. „Teď si týden odpočinu a pak se do toho pustím znovu,“ prohlásil bojovně.