Dvojnásobný juniorský vicemistr světa musel po přestupu do seniorské kategorie bojovat s nepřízní rozhodčích, kteří ho „odsoudili" k pátému místu na evropském šampionátu. „V tvrdé konkurenci mistrů světa a Evropy jsem asi zaplatil nováčkovskou daň. Všechno vycházelo dobře, jen rozhodčí to ohodnotili jinak, než se dalo čekat. Ale to už nezměním," vzpomíná Šádek na první kroky mezi amatérskou elitou.

Sympatický mladík ale částečný neúspěch brzy hodil za hlavu a i díky podpoře svého okolí upíná pozornost k cestě do Ameriky, kde se pokusí o vytoužený přestup do vyššího levelu. Tím by se stal nejmladším českým profesionálem v historii. „Pojedu na amatérskou verzi Arnold Classic, a pokud ji vyhraji, mohl bych přestoupit k profesionálům," říká svěřenec reprezentačního trenéra Vladimíra Pajiče v tréninkové přestávce ve žďárském klubu Best Fitness.

Na konci února vás čeká cesta do Columbusu. Přípravu před odletem do státu Ohio jste už ale začal. Na čem zrovna pracujete?

Pravidelně dojíždím za Vláďou na konzultace a tréninky. Vše lze pochopitelně řešit po telefonu, ale osobní přístup je nejlepší, protože je potřeba kontrolovat formu a podobně. Navíc přemýšlíme, jak dál stavět trénink, a pracujeme na výživě. Teď jsem v objemové fázi, kdy se zaměřujeme na nabírání co největší svalové hmoty. Někdy začátkem listopadu bychom začali cílenou přípravu na soutěž. Takže bude potřeba se zbavit všeho tuku a vyrýsovat se.

Jak se tak na vás dívám, tak oproti mně máte objemu dost… (smích) Jen pro představu čtenářů, jaký máte obvod bicepsu?

Plus minus 48 centimetrů. (smích)

Kdy jste se rozhodl, že vyrazíte právě do USA?

Hned po skončení mistrovství Evropy jsme si s Vláďou sedli a probrali celou situaci. Lidi, kteří se o kulturistiku zajímají, jsem velmi zaujal, a nikdo po pravdě nechápal, jak jsem mohl skončit až pátý. Výsledkem bylo rozhodnutí, že se pokusíme celé naše úsilí posunout zase někam dál. A tím krokem dál je právě Arnold Classic.

Nebyl velký skok už první start mezi seniory? Vždyť je vám teprve 23 let. Proč vás láká svět profi kulturistiky?

Ročníkově to tak vyšlo. Kdybych byl o čtrnáct dní mladší, mohl bych ještě startovat v juniorech. Ale s tím nic nenadělám. Vstup do profesionální divize mě láká hlavně v tom, že tam už smí závodit jen mistři Evropy, světa nebo právě vítězové Arnold Classic či kanadského šampionátu. Profi kulturistika už je prostě další stupeň. Vyšší liga, kam mohou vstoupit jen mistři.

Výhra v Columbusu vás katapultuje do vyšších pater?

Jsou tam dvě soutěže. Jedna profesionální a druhá amatérská. Té druhé se chci zúčastnit já, a pokud mi to vyjde, mám dveře otevřené.

Kromě toho, že byste pózoval s těmi nejlepšími, co by to pro vás jinak znamenalo?

Už bych se nemohl účastnit amatérských akcí jako MS nebo ME. Ale jsou tam specifické soutěže jako Arnold Classic nebo Mr. Olympia, které jsou většinou v Americe. Jsou za ně větší finanční odměny, roste zájem médií, sponzorů. Zkrátka je to větší byznys.

Kolik je momentálně profesionálů v celé České republice?

Dlouho zde byl osamocený Pavel Jablonický. Během posledního roku přibyli i díky podpoře svazu další tři chlapi. Všichni však už mají nad třicet let.

Jak by to změnilo váš osobní život?

Přemýšlím o tom, že bych se do USA přestěhoval natrvalo. Nebo alespoň na určitý čas, odbyl si soutěže, nějaké focení, semináře a pak jel zase zpátky.

Předpokládám, že u nás se kulturistikou živit nedá. V Americe ano?

U nás moc ne. I v USA se tím uživí jen ti nejlepší. Ale hodně je to o tom, umět se prodat. Nelze jen trénovat, vyhrát a jít zase do fitka k činkám. Důležitá je mediální propagace, tlačit své jméno stále dál, aby si vás všimli sponzoři. Pak už jde všechno snáz.

Jak to chcete dokázat? Najmete si v Americe nějakého manažera?

Manažera už vlastně mám. Vláďa Pajič se o mě stará velmi dobře.

Copak kvůli vám nechá svou práci ve Žďáře?

To ještě nevíme. (mrkne na vedle sedícího trenéra) Buď za mnou bude jezdit, nebo tam zůstaneme oba. (Do rozhovoru se vloží i Vladimír Pajič).

Pajič: Je možné, že tam s ním zůstanu. Sbalím ženě kufr a uvidíme, jak se na mě bude po cestě tvářit. (smích)

Takže to plánujete spolu?

Pajič: Kdyby to vyšlo, tak každopádně. Amerika je, co se týče sportu, úplně někde jinde. U nás máme dva vybrané sporty, do kterých se lijí sponzorské peníze. V Americe najdete sponzory, i když jste „jen" mistr východního předměstí Las Vegas v šipkách. A uživíte se.

Doteď jste ale v Česku. Jak se zde shánějí peníze na kulturistiku?

Společně s Vláďou se nám povedlo sehnat pár lidí, kteří mi pomáhají. Já mám to štěstí, že pracuji ve Zlíně jako fitness trenér. Mám velmi dobrou klientelu a část z ní jsou i movitější lidé, kteří mi třeba na mistrovství Evropy nabídli určitou pomoc. Tím bych jim chtěl poděkovat.

Na kolik vás vlastně přijde jedna sezona?

Přesné číslo se dá těžko říct. Hodně záleží na tom, kde ta daná akce je. Třeba vše okolo ME mě přišlo zhruba na sto tisíc. Amerika ale bude zase o něco dražší.

Je šance vás vidět na nějaké soutěži před odletem do Columbusu?

Závody žádné neplánuji. Vždy se snažím soustředit jen na tu danou soutěž, o kterou mi jde. Na tu chci soustředit všechny síly. Pokud mě chce někdo vidět, tak buď ve Zlíně, nebo tady u Vládi ve Žďáře nad Sázavou.