Pozdě. Přede mnou se vynořila tréninková základna, chalupa kouče Petra Nováka ve vesnici Studnice.

Jeho svěřenka má dorazit za hodinu, a tak mě kouč bere ještě na oběd do Hlinska. No co, stejně mi bude blbě, tak ať to aspoň stojí za to, říkám si. Spořádám celou porci kuřecího masa s rýží.

Po návratu do Studnic už všichni z Novákovy skupiny leží nad mapou. „Právě vymýšlíme trasu,“ hlásí zvesela.

Mně ale do smíchu moc není. „Kolik toho asi najedeme?“ ptám se v duchu. Kupodivu přichází bleskurychlá odpověď. „V plánu je tak dvacet kilometrů,“ sděluje mi mistryně světa i Evropy.

Po pár minutách vyrážíme. „Novákovci“ působí ve stejných soupravách sehraně.

Povinná cyklistická helma mi chybí. Doufám, že se nedostanu do křížku se strážci zákona. Strach z policistů vzápětí vystřídá nadšení. Dva kilometry totiž sjíždíme z dlouhého táhlého kopce po silnici. Musím sem tam pořádně šlápnout do pedálů, ale stíhám.

Uhýbáme z hlavní silnice, prolétneme malou vesničkou a míříme na polní cestu. Začíná přituhovat. Už nejedeme jen dolu nebo po rovině. Jednou ten kopec musel přijít, povzbuzuju se.

Do pedálů šlapu o sto šest, ale i přes vynaložené úsilí se mi skupinka mladých sportovců vzdaluje. Za mnou je jen Pavel Kulma, který se zdržel opravou kola. I on mě záhy předjíždí. „Nechcete zatlačit?“ ptá se. „Ne, děkuji,“ odmítám hrdě.

Nahoře doháním ostatní. Jasně si uvědomuji, že to nebude díky mému zázračnému zrychlení. Počkali. Oceňuji, že jsou svěřenci Petra Nováka slušně vychovaní.

Následuje slalom mezi loužemi a strastiplná cesta bahnem. „To se mi fakt líbí,“ přiznává Sáblíková na favoritu. Když znovu vyjedeme na silnici a vidím před sebou další táhlý kopec, rozhodnu se své působení v této misi ukončit. Po sedmi kilometrech.

Poklidným tempem se vracím na „základnu“. Pohodlně se usadím do gauče a ani nepočítám minuty, které uběhly do návratu ostatních.

Zablácení od hlavy k patě vtrhli do dveří. Rozesmátá Sáblíková se otočí k přítelkyni svého kouče. „Doufám, že máš hodně pracího prášku.“