Ale vidět ji u ledového oválu se stopkami v ruce už tak obvyklé není. Sáblíková si před závody Světového poháru juniorů „střihla“ roli trenérky mladých nadějí kouče Nováka – Karoliny Erbanové a Andrey Jirků. „Myslím, že jsem je zvládla docela dobře,“ hlásila.

Aby ne. Mohla být v klidu. Zkušenosti má a Novák, který tou dobou vyřizoval neodkladné záležitosti doma v Česku, byl na telefonu.

„Stejně jsme jen absolvovali to, co jsme měli napsané od kouče. Když jsem potřebovala poradit, zavolala jsem mu,“ přiznala. „Vlastně jsem jen stála u cíle a měřila kola.“

Pozornost však vzbudila. Trenéři ostatních výprav se chodili ptát. „Divili se: To teď děláš trenéra? Odpovídala jsem: Jen pár dní, než se vrátí Petr,“ líčila rychlobruslařka.

Její „svěřenci“ ji poslouchali, zvyšovat hlas nebylo potřeba. „Vždyť já jsem přece hodná,“ smála se.
Možná, až jednou definitivně zuje závodní brusle, obuje ty trenérské. „Bylo by to docela příjemné. I když jen tak stát na ledě v minus šesti… Už jsem byla docela mrtvá.“

Ale Novák byl se záskokem spokojen. Nejen proto, že Erbanová vybojovala v juniorském poháru třetí místo. „Ten týden u juniorů prospěl i Martině. Vyčistila si po předchozích závodech hlavu.“