„Vůbec jsem nemohla usnout. Podařilo se mi to až někdy kolem čtvrté hodiny ráno," říkala včera rychlobruslařka Martina Sáblíková. Na světovém šampionátu v ruském Soči získala v sobotu jubilejní desáté individuální zlato, když suverénně ovládla závod na 5000 metrů. Z města, kde se už příští rok rozhoří olympijský oheň, přivezla domů i stříbro ze závodu na 3000 metrů navzdory trápení se zády, které se táhlo dlouhé tři měsíce.

Už se vám rozleželo v hlavě, co všechno jste ve vítězném závodě předvedla?

Asi ne, nevím. Jelo se mi dobře technicky. Ale pořád mi to nedochází.

Takže jste si ráno prohlédla medaili, jestli tam opravdu je?

Jo, dokonce jsem si ji i fotila.

Jsou takové malé. Nezávidíte jiným sportům ty velké?

Ale o tom to není přece! Důležité je, že jsou. A že mají tu cenu.

Velké zas budete mít za rok na olympijských hrách, že?

Jestli budou. Tedy ony budou. Otázka je, kdo je bude mít.

Pustila jste si už své triumfální vítězství?

Chtěla jsem, ale nejde to tu přehrát, byla jsem docela naštvaná. Viděla jsem jen části závodu.

Půl sezony vás trápila záda, nemohla jste odtrénovat podle plánu. Přesto jste své soupeřky deklasovala. Asi se máme v olympijském roce na co těšit, pokud budete zdravá…

Příští rok to bude trochu něco jiného. Je olympiáda, všichni se budou připravovat jen na ten jeden závod, ale samozřejmě jsem strašně spokojená. Prostě to pořád nechápu.

Shodneme se ale, že jde o důležité povzbuzení před olympijskými hrami, ne?

Pro mě je hlavně důležité, že mám po této sezoně tu placku. Doufala jsem, že pětku zvládnu pod sedm minut. Ale že to bude 6:54, to bych si nepředstavila ani ve snu.

Nikdy jste taky na mistrovství světa nevyhrála s více než osmivteřinovým dostupem.

Sama to nemůžu vstřebat a pochopit. Když vidím časy druhých, trochu mě to zaráží. Ale jsem ráda. Tenhle týden jsem se snažila myslet hlavně na techniku na rovince a je vidět, že to asi pomohlo.

Led vám v Soči sedí? Můžete říct: na tomhle ledě umím závodit?

Těžko říct, momentálně docela ano, ale počkejme si, co bude za rok. Uvidíme, jestli příští rok bude stejný nebo s ním něco udělají. Před mistrovstvím světa byl rekord dráhy 7:18, takže naše časy jsou docela pecka. Nevím, jestli je to ledem, nebo námi (smích).

Sezona vám skončila, jste ráda?

Jsem hlavně ráda, že skončila takhle. Když jsem ale viděla svůj čas, říkala jsem si: Ještě by nemusela končit. Dopadla skvěle, i když její průběh nebyl takový, jaký by měl být. Ale je to sport, to se stává. A jsem šťastná i za Káju (Erbanovou). I ona byla na kiláku kousek od medaile a jen 65 setin od zlata. Ona ví, že na ni taky má. Když ještě trochu zapracuje, může to být příští rok zajímavé.

Atmosféra v olympijské hale ale příliš nenadchla. Zatím je v místě olympijského parku spíš staveniště a fanoušci se sem velmi těžko dostávají. Jak se vám v takovém tichu závodilo?

Je to tu na odlehlém místě, pár lidí přišlo. Je jedno, kolik jich dorazí, člověk stejně musí jet. Pořád je to mistrovství světa, ať jsou tribuny prázdné nebo plné. Musím se soustředit na sebe a na svůj výkon. Všichni víme, že za rok to bude jiné.

Pro vás to však bude situace podobná té, co už znáte. Rok před Vancouverem jste byla před mistrovstvím světa nemocná a získala jste zlato a stříbro. Na olympiádě pak dvě zlaté. I teď jste měla problémy a znovu jste vybojovala zlato a stříbro, takže v Soči z toho vychází…

…že uvidíme příští rok (smích).

Budete muset doléčit bolavá záda. Co teď cítíte?

Bolest, která jde od pánevní kosti dolů přes zadek až do zadního stehna nic příjemného. Ale i po těch závodech to není tak hrozné, jako v lednu. Snad se to podaří hodně brzy odstranit, abych mohla trénovat na příští rok.

Máte představu, jakým způsobem se budete dávat dohromady?

Mám naplánované lázně, cvičení a rehabilitace. Doufám, že mě z toho brzo dostanou. Udělám cokoliv, abych byla v pořádku.

Čeká vás delší volno než obvykle, zvládnete to?

Nevydržím jen ležet. Stejně se budu muset jít třeba jen proklusnout, nemůžu celou dobu ležet v posteli. Ale nebudu běhat žádné rekordy, půjdu jak turista, aby nohy něco dělaly. Kdybych jen ležela tři týdny v posteli, špatně bych se dostávala do tréninku.

A v přípravě případně trochu uberete?

Trénovat budu muset určitě hodně, konkurence nespí, tak abych měla nějakou šanci. Musím ale na sebe dávat pozor. Když mě něco začne bolet, musím to začít řešit hned a ne až za dva týdny.

Zocelilo vás zranění zad do olympijské sezony?

Nevím, jestli zocelilo. Řekla bych, že teď vím, že musím ta zranění doléčit. Rozhodně mě to hodně poučilo.

Upozadíte kvůli tomu i cyklistickou sezónu?

Nevím, těžko říct. Ráda bych jela republiku, ale všechno se bude odvíjet od zdravotního stavu. Teď nedokážu říct, jestli jo nebo ne. Olympiáda v Soči má přednost přede vším.

Trenér Novák tam chce vidět i ženský tým. Je to reálné?

Nevím, některá z našich holek může splnit limit pro start. Tým dohromady můžeme dát, ale nejsem si jistá, jestli to bude stačit na kvalifikaci na olympiádu.

Řekněte třemi slovy, jaká to byla sezona?

Bolavá, ale skvělá.