Dvojnásobná olympijská vítězka se rozhodla kvůli čtvrtečním tréninkovým problémům a přetrvávajícím rozmarům počasí nestartovat.
Svým fanouškům v rodném Žďáře nad Sázavou a osmdesáti mladým závodníkům na kolečkových bruslích se alespoň odvděčila rolí startérky, kterou společně s další olympioničkou Kateřinou Novotnou vytrvale vykonávala od začátku až do konce.
„Bylo špatné počasí, jezdila jsem tady ve čtvrtek a málem jsem upadla, takže jsem se po konzultaci s trenérem rozhodla, že radši zvolím pozici startérky," vysvětlovala v pauze mezi závody Martina Sáblíková, kterou v letošní sezoně kromě tradičních šampionátů v rychlobruslení čeká i blížící se mistrovství světa v cyklistice.

Jak náročná je pozice startérky?
(smích) Určitě méně náročná, než kdybych měla jet závod. Ale musím říct, že mě to baví a je to takové příjemné zpestření.

Nehrozí tedy, že byste vyměnila brusle za pistoli?
To zase ne. Brusle by mi určitě chyběly a ráda si zase zajezdím.

Do Žďáru si našlo cestu osmdesát zájemců o závody na kolečkových bruslích. Těší vás takový zájem, nebo jste společně s trenérem Novákem čekali, že těch dětí přijde víc?
Ty závody byly dělané hlavně pro rychlobruslaře, aby před začátkem sezony zjistili, jakou mají formu. Kdyby přijeli i kolečkáři, tak by tady závodníků bylo daleko víc.

Co rychlobruslařům mohou in-liny dát?
V létě nemáme led, takže je to jediný způsob, jak trénovat posed a odraz. Jen ta technika je trošičku jiná.

Asi jiné jsou i pády, které hodně bolí.
Pokud jede třeba deset lidí pohromadě, je to daleko horší. V sobotu jsem se kvůli počasí nemohla svézt; když dnes (v neděli – pozn. autora) jely kadetky a trochu poprchávalo, tak jsem si říkala, ještě že nejedu, protože ve čtvrtek jsem tady dvakrát málem upadla. Kdyby mě brácha nechytil, tak jsem si možná zlámala kotník.

Letos vás kromě rychlobruslařských závodů čeká i mistrovství světa v cyklistice, které začíná v nizozemské provincii Limbursko patnáctého září. V jaké fázi přípravy momentálně jste?
Připravuji se jak na cyklistický šampionát, tak na začátek rychlobruslařské sezony. Střídám kolo, běh a kolečkové brusle.

Lze to vůbec zvládnout?
Myslím, že zatím ještě jo. Uvidíme, až budu starší a starší, jak to budu zvládat. (smích)

V jaké míře už máte v hlavě blížící se cyklistické mistrovství světa?
Když tady teď zrovna střílím, tak moc ne, ale jinak na to myslím hodně, protože na kole strávím docela dost času. Teď mě čeká soustředění, na kterém bude hrát prim hlavně kolo.

Čeho byste chtěla v Nizozemsku dosáhnout?
Hlavně bych chtěla být lepší než loni. (Sáblíková v Dánsku skončila v rovinaté časovce na 28. místě, pozn. aut.)

Během roku jste dostala nabídku z nizozemské profesionální cyklistické stáje. Potěšila vás?
Pro mě to bylo veliké překvapení. Byla jsem ráda, že mě pozvali, a za ty čtyři dny, co jsem tam strávila, jsem nabrala hrozně moc zkušeností. Ta nabídka mi pomohla i po psychické stránce.

Je už jasné, že budete startovat i v hromadném závodě?
Časovku na 24km pojedu 18. září stoprocentně, ale hromaďák nevím, ještě jsem se neptala. (smích) Záleží i na rozhodnutí svazu. (Svaz její nominaci ve středu potvrdil, závod je na programu 22. září pozn. aut.) Navíc se jede 129kilometrů, a to by bylo prvních 129kilometrů v mém životě. (zvážní)

Jak vypadá profil tratě?
Jde o hodně těžkou trať. Jede se několik kol a jsou tam až čtrnáctiprocentní stoupání.

A časovka?
Ze začátku jde o rovinu, a pak tam jsou dva kopce. Podle mě je těžká.

Takže by vám závody měly vyhovovat…
No, uvidíme. (smích)

Dá se to ale všechno zmoci na špičkové úrovni? Stihnete si vůbec odpočinout?
Prioritou je pořád bruslení. Tomu dávám víc. Dělám ho na profesionální úrovni, v cyklistice se snažím o to stejné, ale je jasné, že na ty nejlepší prostě nemám.

Hlavní sezona vám začne až v polovině listopadu v Heerenveenu. Na co myslíte před jejím startem? Letos budete obhajovat titul mistryně světa, vítězství ve světovém poháru. Každý od vás očekává jen samé úspěchy…
Přemýšlím nad tím, jak asi bude sezona probíhat, zda budu dobře připravená, jestli mám na to být mezi nejlepšími.

Kdy už to začne být opravdu vážné ohledně rychlobruslení?
Na led jdeme myslím šestého října. Už se mi ale stýská. Musím přiznat, že jsem v pátek brousila brusle, protože už jsem to nemohla vydržet. (smích)

Jak dlouho vám to vlastně trvá, než se začnete zase těšit?
Když jsem na něm stála v létě, tak se mi ještě moc nechtělo, ale teď už jo. (smích)

Chtěl jsem se zeptat, zda už vás nezačíná standardní sezona nudit, ale jak vás tak poslouchám, problémy s motivací před neolympijským rokem nemáte.
Nuda to není. Těch závodů je hodně, ale mě to baví. Spíš by byla nuda, kdyby se jen trénovalo a nejezdilo se. Mně to takhle docela vyhovuje, a když mám k tomu volný prosinec, je všechno super. A motivaci mi dávají setkání s mými soupeřkami na světovém poháru. Když tam vidím ty dobré holky, tak si vždycky říkám: ‚Mohla bych s nimi ještě bojovat. Mohla bych je ještě porazit.' Jsem pak jak ryba ve vodě, začne se mi chtít a mám obrovskou chuť do závodů.

Odbočme ale od vaší přípravy. Žďárem v posledním týdnu prolétla nová studie revitalizace sportovního areálu na Bouchalkách, která řeší i zdejší rychlobruslařský ovál (vznikl by otevřený 400metrový in-line ovál s možností chlazení na zimu, pozn. aut.) Stihla jste ji zaregistrovat?
Viděla jsem ji. A byla bych samozřejmě pro. Navíc Nové Město není daleko – a na těch deseti kilometrech by mohly být zastoupené všechny sporty, které zde můžou být.

Myslíte si, že je to realizovatelné?
Tady nejde o to, co si myslím já. Jde o to, zda se s tím lidi dokážou poprat. Zda město bude hlasovat pro a uvolní peníze.