„Vůbec jsem nemohla usnout, byla jsem prostě nadšená a dojatá," vypráví rychlobruslařka Martina Sáblíková, která v neděli zkompletovala svou sbírku olympijských medailí. „Usnout se mi podařilo až kolem půl čtvrté ráno. Jen jsem ležela a v hlavě mi běžel závod. Byl to zvláštní pocit."

Šestadvacetileté Češce pak zazvonil budík už v osm hodin ráno. Ani krátký spánek však emoce nikterak nezmírnil. „Je to nádherné, jsme na olympiádě a každá medaile je krásná. Rozumím tomu, když někdo umístění mezi třemi nejlepšími obrečí," líčí. „Pocit z jízdy, z vyhlášení a z toho množství lidí, kteří mi gratulovali to bylo obrovské.

Velkou podporu má Sáblíková ve své rodině, která do Soči teprve přicestuje. „Telefonovala jsem s nimi, bylo super je všechny slyšet," usmívá se. „Všude na internetu bylo video, jak závod prožívala mamka, to jsem si nemohla nechat ujít a taky jsem se podívala. Bylo to hezké," prozrazuje. „Mluvila o mně krásně, za což jí děkuju. Ona to takhle prožívá vždycky, nic jiného jsem nečekala."

Žádné velké oslavy neproběhly, Sáblíková si dopřála jen pozdní večeři. „Chtěla jsem si nejdříve dát klobásu, ale do jídelny jsem se dostala až po deváté hodině večer a už ji neměli. Tak jsem se jen ládovala pizzou," říká. „A ta vafle, kterou jsem si chtěla dát? Tak na tu mě přešla chuť."

Olympijské stříbro však řádně oslavil její trenér Petr Novák. „Slavil dostatečně a dost statečně. Zvládli oslavu na baráku s hokejovými trenéry. Musím říct, že jsem s ním chvilku byla, ale pila jsem jenom vodu," směje se Sáblíková.

Rodačku z Nového Města na Moravě by v Soči měly čekat ještě dva starty na 1 500 a 5 000 metrů. Jestli pojede patnáctistovku, se ale teprve uvidí. „Od úterý začnu normálně trénovat. Po dvou třech dnech na ledě mi Petr zkusí změřit pár rychlých kol. Podle toho se rozhodneme," vysvětlila včera.

Jednoznačnou prioritou je však obhajoba zlaté medaile v závodě na 5 000 metrů. „Mám tenhle závod určitě v hlavě, chci o ni bojovat." I trenér Novák už s předstihem prohlásil: „Chci tu hymnu tady slyšet."

A Sáblíková by mu jeho sen ráda vyplnila. „Nepřála bych si nic jiného. Bude to ale těžký závod. Uvidíme."

Od olympijských her ve Vancouveru žádný velký závod na 5 000 m neprohrála.