Češi nechybějí. Na jedné z laviček se přezouvá i Martina Sáblíková. První její kroky bez bruslí napovídají, že trénink byl opravdu náročný. Chůze jí dělá problémy. „Dneska jsem to trochu přehnala při ranní rozcvičce. Dělala jsem sto výskoků!“ přiznává Sáblíková.

„Včera jsem se po nich cítila skvěle, tak jsem si tentokrát přidala. Potřebuju masáž,“ prohodí směrem ke svému kouči.

Petr Novák jen nechápavě kroutí hlavou. „To je prostě zbytečný komentovat,“ odvětí a dál si zavazuje brusle. I on se chystá na led. Novák ví, že jeho svěřenka žádné „přídavky“ nepotřebuje.

Vždyť už zítra ji čeká ostrý start do sezony. V Berlíně vstoupí do nového ročníku seriálu Světového poháru. A bude obhajovat „ušatý“ pohár šampionky na dlouhých tratích.

Sáblíková se po závěrečném vyklusání usadí na zem uvnitř oválu v hale legendární německé rychlobruslařky Gundy Niemannové. Čas, který tráví její trenér „rekreačním bruslením“ na ledě, využívá k protažení namožených svalů. Po očku ale Nováka sleduje, a když kouč zkouší starty, nenápadně zmáčkne stopky.

Pak se v žertu rozčiluje: „Proč já mu to měřím, když on to stejně nikdy nedojede?“ Jako by chtěla zjistit, zda by svého kouče ve sprintu porazila. „Na stovce by mi ještě ujel, ale kolo (400 metrů, pozn. aut.) by se mnou už nedal,“ uvažuje.

Novák se jen směje: „Neporazil bych ji ani na sto metrů, vždyť se na těch bruslích sotva držím.“ To už jsou ale na odchodu z haly. Chystají se na oběd a drobná Sáblíková doslova běží ke „švédským“ stolům v čínské restauraci na třídě Jurije Gagarina. „Promiňte, já mám fakt strašný hlad,“ omlouvá se.

Její místo u stolu se pomalu plní talíři: polévka, nudle s masem, miska s ovocem a potom ještě jedna s různobarevnými „amarouny“, které známe ze seriálu Návštěvníci. „Ty jsou hrozně dobré,“ vysvětluje.

Později však do nich nervózně rýpe vidličkou. To když trenér mluví o cílech pro letošní sezonu. Výčet je dlouhý. Sáblíková si nakonec zacpe uši. Když se znovu rozpovídá, prozradí: „Mně by stačilo aspoň jedno zlato z mistrovství světa ve Vancouveru. To je pro mě nejdůležitější,“ říká.

Novák se chytá za hlavu. Má větší plány. „No jo, ale já jsem skromná.“

---------------

Nejoblíbenější film? Zlatá jízda

Nejoblíbenější film? Zlatá jízda Koníčky? Na ty není čas. Její denní program je nabitý. Dva tréninky, jídlo, spánek… O moc víc nestihne. „Ještě si občas vyperu prádlo,“ směje se rychlobruslařka Martina Sáblíková na závěr soustředění v Erfurtu. „To víte, když jste dva měsíce na cestách, tak si musíte vyprat.“

A co třeba „vypnout“ hlavu u filmu?
Já nejlíp vypnu, když spím. (smích) Ale nejoblíbenější film mám. Je to můj březnový závod na pětku na světovém šampionátu v Naganu.

Kolikrát jste ho už viděla?
Tak stodvacetkrát. Jen tady v Erfurtu osmkrát. (trenér Novák: Jo, to je její nejsledovanější pořad.)

Proč zrovna tenhle? Proč to není váš dva roky starý světový rekord v Salt Lake City?
Protože trenér říká, že v Naganu jsem jela ještě lepší techniku než při světovém rekordu.

Takže dokonalou jízdu?
To ne! Pořád je kam se zlepšovat. Ale je fakt, že ze začátku soustředění, když jsem přijela do Erfurtu, se mi jezdilo nějak divně. Pak mi trenér dvakrát na večeři pustil ten závod a druhý den se mi jezdilo nádherně.

Umíte si tu zlatou jízdu promítnout i v hlavě před dalším startem?
Jo, jasně. Někdy si ji představuju. A po závodě si potom řeknu: No, tak se mi to zopakovat nepovedlo (smích).

Teď vážně. Těšíte se na berlínský pohárový víkend, na první „velké“ závody sezony?
To jo, ale taky mám trochu strach. Sice jsem už na podzim pár závodů v Inzellu jela, jenže to byla jen taková sranda. Teď jde do tuhého.

Pořídila jste si už konečně ty nejlepší a nejdražší brusle?
Ne, mám pořád ty samé, co jsem měla ještě před olympiá〜dou v Turíně. Za 20 tisíc. Bojím se něco měnit.

To znamená, že i předzávodní rituály zůstávají stejné?
Jasně. Pravou brusli si zavážu jako první. Jednou jsem si chtěla nejdřív obout levou, tak jsem ji hned položila a říkám: Tak ty musíš ještě počkat.