Doba se mění, nyní doufají alespoň v mrazivé počasí. To je totiž momentálně alfou a omegou úspěchu, v éře technického sněhu je to klíčový faktor. Jeho výrobu na Světový pohár v biatlonu mají v gesci šéf technické čety Stanislav Buchta, potažmo ředitel Vlastimil Jakeš.

Ten může momentálně rozdávat úsměvy a být v relativním klidu: „Počasí nám letos mimořádně přálo. Díky němu jsme od začátku příprav v předstihu."

Opravdu je situace na začátku prosince tak růžová?
V soudech musíme být vždy opatrní, nikdy nevíte, co se může stát. Ale i prognózy vypadají více než slibně, takže můžeme říct: ‚Ano, takový začátek zimy nepamatujeme.' Dokázali jsme vyrobit dostatek nového sněhu, který by nám měl vystačit na celý okruh. S rozvozem na tratě jsme začali v pondělí, samozřejmě jsme v chladných nocích i dnech pokračovali ve stříkání, děla byla v zápřahu.

Snad prý padla myšlenka, že se Světový pohár uskuteční příští týden jen na novém sněhu…
Už to tak vypadá. Sníh ze zásobníku využijeme na rozjížděcí tratě a je tady i varianta, že ho přikryjeme,a rozvezli bychom ho příští rok na podzim. Bylo by to samozřejmě v závislosti na počasí, ale je reálná možnost, že by to bylo už třeba v polovině listopadu. To by samozřejmě pomohlo zej-ména mládeži, závodníci by nemuseli jezdit daleko na sever Evropy. Jejich přípravu by to výrazně zlevnilo.

Jaká je vůbec kvalita sněhu, který jste vyrobili minulou zimu a uskladnili přes léto v zásobníku?
Samozřejmě je výhodnější použít na závody takového kalibru, jakým je Světový pohár v biatlonu, čerstvý sníh, protože se lépe upravuje. Ten starý má jinou strukturu, je to v podstatě zledovatělý firn. My jsme však ani nečekali, že bude tak kvalitní. Naše snaha použít jen nový vychází z toho, že chceme ulehčit situaci servismanům jednotlivých týmů. Na dva typy sněhu by se máza volila velmi složitě.

Předpokládám ale, že vybudování zásobníku, které nebylo lacinou záležitostí, nelitujete?
To určitě ne. Někde jsme slyšeli, že jsou to vyhozené peníze. Jenže my se nemůžeme spoléhat v dnešní době na počasí. Neuspořádat závody Světového poháru by bylo pro nás ekonomickou i diplomatickou likvidací. Známe předběžný kalendář pro sezonu 2018/2019 a my zásobník s největší pravděpodobností budeme potřebovat. Získat biatlonový Světový pohár v předvánočním termínu je totiž jednodušší než v hlavní sezoně.

Jste spokojeni s vaším technickým zázemím pro výrobu sněhu?
Za těch čtyři pět let, když jsme se připravovali na mistrovství světa v roce 2013, se vybavení posunulo technicky dál. Děla jsou efektivnější, výkonnější, potřebují nižší teploty. Takže musíme být spokojení. Samozřejmě je potřeba neustále inovovat, ale spíše se nyní potýkáme s dostatkem vody, ze které vyrábíme sníh.

V současné době se mluví o nových revolučních metodách výroby umělého sněhu. Jednu z nich použil třeba areál Monínec, je to pro vás inspirace?
Tohle není pro nás cesta. Tyhle „snow faktory", jak se těmto boxům říká, sice dobře fungují, ale kapacita výroby je velmi malá. Sníh je tak daleko dražší, než když ho připravíme tady u nás. Pro nějakou show na začátek sezony to význam má, ale tahle technologie se používá, co vím, jen na skokanských můstcích nebo snowboardových exhibicích, kde toho sněhu není tolik potřeba. Je to drahé a výroba dlouho trvá. Nová děla jsou výkonná, dokážou chrlit sníh i v dobách, kdy se teplota blíží nule, a to nám de facto stačí.

Zkracuje se v posledních letech interval výroby potřebného množství sněhu?
Určitě, ale je to o podmínkách. Funguje tady strašně moc proměnných: teplota vody, teplota vzduchu, vlhkost vzduchu a podobně. Přirovnám to: Všechno se vyvíjí a i dnes jsou lepší auta než před pěti lety.

Je pro vás i jednodušší rozvoz sněhu?
My máme výhodu, že jsme investovali do tratí. Buď jsou to asfaltové, nebo zpevněné cesty, které jsou dobře mineralizované, takže rozvoz je jednodušší. Přidělali jsme navíc několik přístupových cest, abychom zjednodušili příjezdy a nájezdy aut. Tyhle úpravy jsme udělali, abychom mohli použít co nejvíce techniky. Logisticky to máme lépe vychytané.

Zaslechl jsem, že i zkoušíte nějaké novinky. Jak se osvědčily?
Zkoušíme i novou techniku, ta je ale určená pro nouzový režim, kdyby bylo málo sněhu. S těmito sněhovými rozmetači to jde výrazně pomaleji, ale jsou méně náročné na sníh. Používají je třeba v Hochfilzenu v Rakousku, kde stačí navézt minimální vrstvu, v krizových variantách to je to vrstva dvacet až třicet centimetrů sněhu na relativně úzký koridor pět až šest metrů. Když je ideální stav, tak je to pro nás ale jen doplněk, abychom si vyzkoušeli i další možnosti, jak sníh rozvrstvit na tratě.