Rychlobruslařka Martina Sáblíková jim nedává na výběr a na zlatém podnose servíruje jedno vítězství za druhým. V čele Světového poháru má po třech triumfech na dlouhých tratích luxusní náskok sto bodů před Ruskou Voroninovou, v Inzellu si navíc připsala 39. individuální vítězství v seriálu. „Je to velmi příjemné, ale každý den není posvícení," říká trojnásobná olympijská šampionka skromně.

A tak nezahálí, stále prý ještě dohání manko na ledě. Jenže ne vždy ji její horlivá aktivita vychází. Po návratu ze zámoří tři dny odpočívala doma, pak s koučem Petrem Novákem vyrazili do Inzellu.

„Je pravda, že jsem to tam asi přepískla s tréninkem na ledě a se skákáním a s nějakými dalšími věcmi," přiznává osmadvacetiletá Češka.

„Jak jsme byli chvíli doma a já si odpočinula, hned jsem na ledě jezdila rychlá kola. Říkala jsem si: Pohodička, ještě si přidám skákání a kolo a všechno možné. No a za dva dny na to jsem nemohla chodit."

Kouč Novák jí přitom tréninkové dávky nikterak nezvýšil. „Říkal mi, že mám skákat jako vždycky. Jenže já úplně nevěděla, co je to jako vždycky. Tak jsem to trošku přehnala. Navíc se k tomu přidal časový posun z Ameriky a prostě se mi to tělo kouslo. Ale naštěstí se v pátek před trojkou zase vrátilo zpátky."

Na ledě znovu kralovala, i když její pocity před startem byly smíšené. „Vůbec jsem nečekala, že takhle dobře zajedu," připouští Sáblíková. „Navíc jsem měla i kvalitní soupeřku do páru, Ruska Voroninová se držela se mnou, což mi asi na druhou stranu pomohlo. Překvapilo mě ale, že jsem udržela stejně rychlá kola až do cíle. Vážně super."

Inzellskou lekci si zřejmě příliš k srdci nevezme, přidávat si v tréninku bude dál. „Asi to zase dopadne úplně stejně," směje se Sáblíková, která už opět změnila destinaci.

Před vánočními svátky má před sebou ještě jednu zastávku Světového poháru v nizozemském Heerenveenu. Domů se podívá ještě o něco později.

„Volněji budu mít až od 22. prosince. Po svěťáku totiž jedeme na přípravu do italského Collalba," vysvětluje. „Mám v ní trochu manko."

Kdepak, Martina Sáblíková nebude nikde spokojená. Možná je ale právě tohle její vnitřní motor, díky kterému nás „nudí" svými impozantními triumfy.