„Už samotný start ukázal, že to bude pěkně těžké. Kamion, který startoval těsně před námi, se po nájezdu do prvních dun převrátil. Pak jsme uviděli Krzysztofa Holowczyce a jeho otočené mini. Auto bylo dost zničené, nemohli jsme mu pomoci. Viděli jsme totálně rozsekaný Hilux Yazeeda Al-Rajhi, který byl průběžně ve vedení Dakaru,“ líčil pilot toyoty.
Posádka pokračovala bez větších problémů a užívala si náročnou trať. „Pak jsem ale uslyšel nějaký divný zvuk. Myslel jsem si, že možná máme defekt. Když jsem se podíval na displej, tlak na kolech byl v pořádku. Jenže zvuk a vibrace zesílily. Tak jsme raději zastavili a všechno zkontrolovali,“ pokračoval čtyřiapadesátiletý Ouředníček.
Oprava trvala tři hodiny
„Ještě než jsme vystoupili, viděl jsem v zrcátku, jak se zadní kolo vykutálelo z auta… Takže jsme zůstali jen na třech pneumatikách. Hned bylo jasné, že to může být velký problém. Všechny šrouby a matice byly totiž ulomené a neměli jsme tušení, jak to opravit,“ popsal takřka beznadějnou situaci.
Vypadalo to, že pro ně Dakar skončil. Byli v oblasti, kam se již kamiony rychlé asistence nemají šanci dostat. „Pak nás napadlo vzít štefty z jiného kola. To však bylo komplikované, David musel všechno odmontovat. Opravdu všechno - poloosu, brzdy, ložisko… Trvalo to snad tři hodiny, ale auto se nám podařilo nouzově zprovoznit. Měli jsme tři štefty a matice na předním kole a tři na zadním,“ popisoval řidič.
Opravu vozu v poušti přibližuje naše video:
Jenže to mohlo být nebezpečné a nevěděli, jak dlouho to může vydržet. Zapadalo slunce a přicházela temná saúdská noc. Snažili se jet dál, ale v dunách se jim to nezdálo bezpečné. Pak jim organizátoři přes satelitní Iritrack vzkázali, ať zastaví. Mohli je vyzvednout vrtulníkem, ale pak by vypadli ze soutěže. Nebo mohli zůstat přes noc v dunách a zkusit pokračovat ráno. Rozhodli se pro druhou variantu.
Tři posádky udržovaly v poušti malý oheň
Později za nimi přijel Can-Am. „Brazilci se ztratili a rozhodli se, že přespí s námi. A pak jsme ve vzduchu ucítili kouř, který se linul z hluboké rokliny. Tábořil tam další Can-Am se španělskou posádkou. Měli poškozený motor. Společně jsme pak udržovali malý oheň a spali na písku. Byla by to skvělá atmosféra, nebýt toho mě bolela záda a kvůli obrovské zimě jsem skoro nemohl spát,“ vykládal.
Vstali v pět a pokračovali za úsvitu. „Každých pět kilometrů jsme kvůli zkontrolování matic na kolech, jestli jsou dost utažené, stavěli. Jeli jsme opatrně, na trati ležely převrácené kamiony, rozbitá auta a SSV. Dvakrát jsme zapadli. Byla to jedna z nejtěžších etap, jakou jsem kdy jel. Tempo bylo velmi pomalé, protože jsem se bál, že přijdeme o obě kola, ale podařilo se nám dojet do cíle,“ radoval se.
„Nejlepší zprávou pak bylo, že jsme stále v závodě, protože jsme našli všechny waypointy. Šance na dobrý výsledek už není, ale alespoň můžeme pokračovat, a to je nejdůležitější,“ hlásil po dvoudenní etapě extrémně unavený Tomáš Ouředníček.
A nic na tom nezměnila ani dodatečná jednačtyřicetihodinová penalizace.
