„Rádi bychom se přiblížili úspěšné minulosti devadesátých let, kdy jsme měli na ligové či extraligové mapě obsazeny prakticky všechny dívčí i chlapecké kategorie. Ta cesta nebude jednoduchá, sportovní konkurence ve městě i v regionu je velká, ale věřím, že postupnými kroky na tuto metu můžeme dosáhnout. Chceme, aby rodiče z okolí věděli, že jim žďárský basket nabízí kvalitní službu. Pokud se to podaří, bude úspěšný i klub,“ říká jedenapadesátiletý Tomáš Martinec, jenž po návratu z české metropole pracuje jako manažer havlíčkobrodského pivovaru.

Funkci předsedy jste zastával do roku 2005. Co vás vedlo k návratu do předsednického křesla, kam jste znovu usedl v září 2017?
Před dvanácti lety jsem opustil předsednické křeslo kvůli změně zaměstnání a nedostatku času. V rozdělané práci jsem ale po svém návratu do Žďáru chtěl pokračovat. Když jsem se dozvěděl, že bude klubový výbor v září 2017 končit, rozhodl jsem se, i na základě oslovení některých lidí z oddílu, že se budu ucházet o pozici předsedy. Vybral jsem si k tomu pár lidí, kteří měli zájem do toho se mnou jít. Valná hromada sice nepodpořila všechny kandidáty, s nimiž jsem do výboru chtěl jít, ale tak to prostě chodí. A musím říct, že naše spolupráce se ukazuje jako bezproblémová a velmi tvůrčí. Aktuálně je se mnou ve výkonném výboru žďárského Basketbalového klubu Roman Bednář jako místopředseda, Věra Stočková v pozici ekonomky a dva dlouholetí trenéři Petr Kazda a Rostislav Veselý starší.

Právě Roman Bednář je společně s vámi zcela novou tváří, máte nějak rozdělené kompetence?
Za Romana jsem hrozně rád. Je to náš odchovanec, trénoval jsem ho a už před svou kandidaturou jsem s ním měl podstatné věci prodiskutované. Roman ve své trenérské kariéře vedl mládež v USK Praha, v pražské Slovance, dělal šéftrenéra mládeže v Sokole Pražském a dva roky působil jako hlavní trenér na lavičce extraligových mužů v Ústí nad Labem. Momentálně pracuje na České basketbalové federaci jako oblastní metodik pro Vysočinu. Je pro mě obrovská výhoda ho tu mít, díky jeho přehledu a zkušenostem z basketbalového prostředí je vše výrazně snazší. Role jsme si proto rozdělili poměrně rychle, já mám společně s dalšími členy výboru na starosti chod klubu, papíry a vše potřebné, Roman zajišťuje sportovní úsek. Spolupracuje s trenéry, vyhodnocuje metodiku sportovní přípravy, přichází s dalšími možnostmi rozvoje klubu a radí jak to funguje jinde.

V jakém stavu jste oddíl našel?
Každý nový výbor má nějakou vizi. Ty hlavní úkoly mají ale všechny vesměs stejné. Zvýšit početní stav členské základny, sehnat dostatek finančních zdrojů pro bezproblémový chod klubu, zajistit dostatek trenérů a postupně zapojovat mladší trenéry, kteří jednou převezmou otěže. A abych odpověděl, naše členská základna je teď podle mě ve špatné kondici. Oproti devadesátým létům je pětinová. Určitě to ale není zaviněním předchozího výboru, taková je zkrátka sportovní situace v ČR. Šikovné nové trenéry sháníme, těch asi nebude nikdy dost.

A finance?
Předchozímu vedení se základní chod klubu podařilo v dobré míře zajistit, děkuji za to, jsme v plusu. Co velmi kvituji, je fakt, že se sehnaly dotační prostředky na odměny trenérům, tedy lidem, kteří se téměř jedenáct měsíců v roce věnují ve svém volném čase cizím dětem. My jako vedení na ně máme své požadavky, chceme je podle určitých kritérií hodnotit a podle toho finančně motivovat. Trenéři, kteří dělají svou práci kvalitně, si nezaslouží jen slůvko díky. Odvádí pedagogicko-výchovnou činnost, jde o profesi, rozhodně to není hlídání dětí, přitom i za to dnes běžně platíte. Pravidelné měsíční výplaty si za tím ale rozhodně nepředstavujte. (smích)

Kolik členů máte?
Včetně dospělých a členů, kteří nejsou aktivními hráči, se základna pohybuje okolo 220 lidí. To je málo. V mládeži je teď 130 aktivních hráčů. Tohle číslo musíme rapidně zvýšit. Přál bych si, abychom jich měli alespoň dvakrát tolik. Uvnitř klubu jsme si stanovili dvouletý horizont, během něhož se chceme co nejvíce rozrůst.

Podobné ambice ale mají i ostatní žďárské kluby, kudy povede vaše cesta?
Doba se od konce 90. let podstatně změnila a my nejsme fotbal nebo hokej. Moc dobře si uvědomujeme, jaká je v okolí konkurence. Chceme děti přitáhnout ke sportu už na ZŠ formou pohybových přípravek a míčových her nad rámec tělesné výchovy. Pokud budou chtít pokračovat pod vedením našich trenérů i v našem klubu, bude to pro nás dobrá vizitka. Kroužky se na 4. i 5. ZŠ rozběhnou v rámci družin pod Romanovým vedením v březnu. Pro další zájemce dlouhodobě úspěšně funguje středeční basketbalová školka Rosti Veselého staršího v hale 2. ZŠ. Zajímavostí je, že na 4. ZŠ navazujeme na projekt Hodina pohybu navíc, působila v něm Romanova manželka Markéta (za svobodna Mokrošová, pozn. autora), takže děti měly a asi i budou mít za paní „trenérku“ vicemistryni světa. Zkrátka chceme, aby rodiče i děti z co nejširšího okolí věděli, že jim žďárský basket nabízí kvalitní službu, která má smysl a děti se nejdou jen vyřádit, ale taky se naučí patřičně chovat. Pokud se to podaří, zvládneme klub postupně odspodu přebudovat k obrazu svému.

Výbor funguje od září, měl čas se aklimatizovat. Co se vám za těch šest měsíců podařilo?
Malých krůčků si už všimly děti, protože basket není jen o driblování a střelbě na koš. V prvních letech se snažíme dbát na rozvoj všestrannosti, která jim bez přirozeného pohybu venku chybí. Důležité je, aby si děti vytvořily vztah k pohybu, bavily se různými hrami, basket není v prvních letech důležitý. Poměrně dobře jsme proto materiálově dovybavili naši domovskou halu na 2. ZŠ. Pro veřejnost jsou pak nejviditelnější změny dvě. Web basketzdarns.cz prošel celkovou proměnou, v dnešním světě jde o zásadní komunikační kanál, bez kterého se prakticky neobejdete. Tou nejzásadnější změnou je pak přejmenování oddílu na Basketbalový klub Vlci Žďár nad Sázavou. Nové logo od Lukáše Jocha už je hotové, postupně ho chceme natisknout na dresy, reklamní předměty, oblečení a začít klub více propagovat. Chceme, aby byly děti hrdé, že jsou členy naší „smečky“ a doufám, že na nich začneme oblečení s logem Vlků vídat.

Proč právě Vlci?
V Česku je spousta týmů, které se jmenují basketbalový klub. Chtěli jsme se proto odlišit a být přitom originální. Vlk napadl Romana a jeho myšlenka zaujala i výkonný výbor. Vlci jsou spojováni s tím, že fungují ve smečce. Je to nosné téma, jsme jeden tým, jeden klub, jedna smečka. Děláme kolektivní sport, jedinec sám zápas nevyhraje. Hráči takhle musí přistupovat k tréninkům i k zápasům, pomáhat si, hrát kolektivně, být rychlí, draví a v uvozovkách hladoví. Stejně tak chceme, aby i trenérský tým fungoval společně se stejnou vizí a cílem.

Kdybych se chtěl stát Vlkem, kde získám potřebné informace?
Všechno důležité se dozvíte z našeho webu basketzdarns.cz. Jinak každý všední den máme na hale 2. ZŠ tréninky od 15 hodin až do večera. Stačí přijít a zeptat se, trenéři rodičům i dětem rádi poradí.

Předsedou jste do září 2022. Kde bude klub v tu dobu?
Pokud se mám zahledět do budoucnosti, vidím fungující mládežnický oddíl, který má obsazené dívčí i chlapecké kategorie. Trenéry, kteří dokáží připravit místní talenty pro špičková basketbalová centra a ostatním členům nabízí zábavu a smysluplné vyžití až po dospělé. Vidím nové trenéry, bez kterých se postupem času neobejdeme. V neposlední řadě vidím ekonomicky silný klub, který má dostatek prostředků. Rádi bychom se sportovní cestou poprali o první ligu mužů i žen. Naši muži mají už letos dobré výsledky, ale vyšší soutěž něco stojí a v případě našeho rozmachu musíme počítat s vyššími výdaji na mládež. Momentálně klub pracuje s ročním rozpočtem zhruba 1,5 milionu korun. Pokud by vše fungovalo v roce 2022 alespoň z poloviny tak, jak bych si přál, tato částka by na pokrytí sezony 2022 určitě nestačila. Nicméně realita většiny sportovních klubů je bohužel taková, že vaše ekonomická stránka stojí převážně na grantech, které dostat můžete i nemusíte. Tady by se měla politika financování sportovních klubů změnit, potvrzují to i výsledky našich olympioniků z Pchjongčchangu. Většinu medailí vybojovali sportovci, kteří fungují mimo nastavený systém.

Práce na vás čeká opravdu hodně. Stihnete si jít občas ještě zahrát?
Náš klub drží čtyřicetiletou tradici v podobě kooperace s polskou Obrou Kościan. Na turnaje jsem jezdil už jako dítě a střídáme se v jejich pořádání dodnes. Teď už spadám do veteránů, ty čtyři čtvrtiny na hřišti ročně nějak přetrpím. (smích) Hlavně se ale těším na fajn lidi, se kterými mě poutá dlouholeté přátelství. Spolupráci s Obrou chceme prohloubit, aby z ní těžily hlavně děti. Předpokládám, že během jara pojedou některé týmy do Kościanu a na podzim přijedou Poláci k nám.

Bednář: Markétu bych v klubu uvítal, ale netlačím na ni

Žďár nad Sázavou – Zkušenosti z nejvyšších pater českého basketbalu se snaží svým kolegům předávat týden co týden. Aby taky ne, bývalý trenér extraligových mužů Ústí nad Labem, či šéftrenér Sportovních center mládeže Sokola Pražského, USK Praha a Slovanky Praha to má přímo v popisu práce. Osmatřicetiletý Roman Bednář, jehož žena Markéta se ve stejném sportu pyšní titulem vicemistryně světa, pracuje od minulého roku pro Českou basketbalovou federaci ve funkci oblastního metodika pro Vysočinu.

„Z Prahy jsme se přestěhovali do Polničky. Zpátky nás zavedly žďárské kořeny, já i Marki tady máme své rodiny,“ vysvětluje Roman Bednář.

Aby neměl basketbalu málo, plácl si s Tomášem Martincem, od členů klubu dostal zelenou a stal se místopředsedou žďárských Vlků. „Chtěl jsem pro klub, který mě vychoval, a kde jsem si po sportovní stránce užil nejzábavnější roky, něco dělat,“ říká Bednář.

A kdo je vlastně u Bednářů největší blázen do hry pod bezednými koši? „Jednoznačně náš syn Matěj, pak já, Marki ho s námi jen sleduje, má ho teď někde na vedlejší koleji. Na nejvyšší úrovni hrála až moc dlouho, sportu se teď věnuje spíš v jiných oblastech.“

Na Markétu proto k okamžitému zapojení se do vlčí smečky netlačí. „Dávám jí čas, i když přiznám, že to mou snahou trochu je. Stejně tak bychom rádi zainteresovali klubovou ikonu Evu Hlaváčkovou Vítečkovou, která má v oddíle dva synovce. Zrovna ve středu u nás byla na návštěvě, ale žije v Praze a basket jí zatím nechybí. Já to ale vnímám jako přechodné období,“ vypráví s úsměvem na rtu „hlava“ rodiny Bednářů a dodává: „Byl bych rád, kdyby ve Žďáře nad Sázavou vyrůstali další hráči pro reprezentaci mládeže nebo dospělých. Chceme je v rámci klubu pohybově a sportovně nastartovat, aby ve své basketbalové kariéře mohli pokračovat v českých top klubech.“