Od minulého úterý teprve devatenáctiletý člen Judoclubu Plzeň David Pulkrábek ve čtvrtek podepsal profesionální smlouvu s ministerstvem vnitra a v sobotu se prokousal do finále proti šestadvacetiletému Pavlu Petřikovovi, který svého možného nástupce nešetřil.

Stříbro z mužského mistrovství ČR už ale student plzeňského gymnázia hodil za hlavu. Nyní se celá jeho pozornost upíná ke škole a blížícímu se Mistrovství Evropy do 23 let v Praze.

„Valí se toho na mě teď nějak moc. Mám problémy ve škole, necítil jsem se v pohodě ani na republikových závodech. Věřím ale, že se teď prodírám přes nějaké špatné období, a na Evropě se to v lepší obrátí," snaží se zahnat chmury vítěz olympijských her mládeže z roku 2010.

Davide, třináctičlenná mužská kategorie do 60 kilogramů dopadla podle papírových předpokladů. Nasazená jednička Petřikov zdolala dvojku Pulkrábka. Bylo to tak jasné i ve skutečnosti? Jak to vidíte s odstupem času?

V podstatě ano. Na závody jsem byl špatně připravený. Už toho mám letos za sebou hodně, byl jsem unavený. Fyzicky ani psychicky jsem se necítil dobře, a podle toho to taky dopadlo.

Co vám chybělo ke zdolání šestadvacetilétého reprezentanta, který se zúčastnil i olympijských her v Pekingu?

S trenérem jsme toho na něj řešili spoustu. Jeho taktiku jsme měli docela přečtenou, ale celý turnaj jsem byl takový zaseknutý. Moje hrubka byla, že jsem nedělal žádné chvaty.

Přesto je z toho druhé místo. To je pěkný začátek vaší profesionální kariéry, ne?

Dá se to tak říct, ale z toho šampionátu osobně moc dobrý pocit nemám .

Profesionálních judistů pod hlavičkou ministerstva vnitra moc nezápasí. Zařadil jste se po bok Krpálka, Ježka nebo právě Petřikova…

Jsem rád, že se mi naskytla taková možnost. Smlouvu jsem podepsal 1. listopadu, ale nese to s sebou i řadu povinností.

Například?

Třeba budu muset jezdit na předem určené závody.

To vám může pěkně zkomplikovat život, protože vás příští rok čeká pořádná porce závodů…

To máte pravdu. Už jsem měl jít do chlapů, ale letos schválili novinku, že juniory posunou ještě o jeden rok. Pro mě to znamená, že se mi prodlouží mládežnická kariéra. Když jsem se to dozvěděl, nevěděl jsem, co na to mám říct. Kvůli škole by totiž bylo lepší, abych už zápasil jen v mužích. Takhle těch akcí bude mnohem víc. Už jsem se ale srovnal s tím, že toho prostě budu mít víc, a věřím, že to zvládnu.

Letos poznáváte nástrahy kategorie do 60 kilogramů. Je těch pět kilo navíc u vašich konkurentů znát?

Určitě. Hodně závodníků před závody hubne třeba šest kilo, já mám maximálně kilo nad, což si užívám. Den dopředu schodím kilo a pořád se cítím energeticky nabitý. Na druhou stranu je poznat, že soupeři jsou silnější. Myslím si ale, že v této váze budu pokračovat i nadále, jestli teda přes noc nečekaně nevyrostu. (smích)

Nyní je před vámi domácí Mistrovství Evropy do 23 let, které se uskuteční příští víkend v Praze v hale na Podvinném Mlýně. Už se těšíte?

Težko říct. V podstatě ano. Trénovali jsme na něj dlouho. Chtěl bych se tam ukázat, protože půjde o moje první závody do 23 let. Ale je toho teď na mě opravdu hodně. Ve škole se mi nedaří podle představ, a s tím jde ruku v ruce i trénink. Věřím, že se teď prodírám přes nějaké špatné období, a na závodech se to v lepší obrátí. Někdo si před nimi věří, je v pohodě, a pak mu nevyjdou podle předpokladů. Já doufám v obrácený postup. Hlavně musím zůstat optimistický.

Jaká vás v Praze čeká konkurence?

Ve váze nás bude kolem čtyřiceti.

Máte nějaký konkrétní cíl?

Rozhodně to nechci brát tak, jako že tam jdu na zkušenou. Věřím, že v domácím prostředí před vlastními fanoušky prodám, co jsem natrénoval. Hodně bude pochopitelně záležet na losu. Nejsem nasazený, a tak to bude loterie. Osobně bych si přál skončit do sedmého místa.