Přivydělávala si malováním. Nebyli jsme na rohlíkách, říká Kubáňová

Právě podařené výtvory na malířských plátnech ji nasměrovaly k tvorbě na balance boardy. „Vzniklo to tak, že se mě kamarádky zeptaly, jestli bych jim něco na prkna nenamalovala. Řekla jsem, proč ne,“ popsala začátek své předvánoční aktivity.

Její výtvory akrylovými barvami byly zdařilé. Rozkřiklo se to, brzy neměla o zakázky nouzi. Malovala hlavně zvířata – kočky, psy, lamy. Nevybírala si, tvořila. Potřebovala překlenout období, kdy s klienty nemohla být v posilovnách, tělocvičnách či na kurtech. „Sice jsme se snažili hodně chodit ven, ale práce mi zřetelně ubylo. Měla jsem víc času a taky pochopitelně méně peněz. Tahle činnost se mi hodila, nemuseli jsme být na rohlíkách,“ prohlásila s trochou nadsázky.

Štěpánské hody v Pacově: Občas někdo dostane do hlavy, ale jinak je to zábava

S partnerem se do toho pustili od podlahy. Nakoupili překližkové desky, prkna na trénink rovnováhy začali vyrábět. „Hodně mi pomohl s takovou tou hrubou prací. Jak sám řekl, já už byla jen na to umění,“ zasmála se.

Tvořit pro zábavu a na zakázku je rozdíl. Zuzana Kubáňová si to dobře uvědomila. „Když jsem malovala pro radost, nebyla jsem tlačena časem. Teď jsem najednou měla spoustu práce a trochu jsem se bála, jestli to vše stihnu a jesli mě to bude vůbec bavit. Nakonec jsem se s tím ale popasovala dobře,“ uvedla.

Přesto si užila i dost stresu. Hlavně při jedné zakázce. „Známá chtěla, abych ji pomalovala prkno pro syna. Původně na něm měl být fotbalový míč. Když ale viděla, že hodně maluji zvířata, tak přišla s nápadem, že mi pošle fotku jejich psa,“ vyprávěla.

Medaile z turnaje budou rozdávat jako suvenýry

Pes nakonec na prkně je. „Poprala jsem se s tím, ale měla jsem z toho strach. Na druhou stranu, když pokazíte něco na prkně, tak se to dá opravit. Tatéři to mají horší,“ smála se.

Pocit, kdy může způsobit nenávratnou škodu, už poznala. Ne při malování na zakázku, ale při tvorbě pro sebe. „Napadlo mě, že si pomaluji kytaru. Dlouho jsem se rozmýšlela, váhala. Přece jen akrylové barvy ze dřeva jen tak dostat nejdou a já mám ke kytaře zvláštní vztah,“ vysvětlila.

Proto je přesvědčená, že by žádnou takovou zakázku nepřijala. Na hudební nástroje malovat nechce. Na druhou stranu dalších a větších výzev se nebojí. Není vyloučeno, že na moře vyrazí na lodi, kterou budou zdobit její malůvky. „Doposud jsme měli loď pronajatou, teď jsme si s přítelem pořídili vlastní, tak uvidím. Pokud ji pomaluji, tak nás každý pozná, což při jachtařském sportu není zrovna výhoda,“ zamyslela se nahlas, pak ale dodala: „Asi do toho ale půjdu. Loď má tu výhodu, že když se na ní něco nepovede, tak se to dá zatřít.“