Dostihovému spolku se však finanční problémy podařilo zahnat a jak Velká pardubická, tak závodiště získaly nové jméno. Změnou prošlo i vedení Dostihového spolku. Jaké plány má s dostihy v Pardubicích nový ředitel?

Jaroslav Müller: Chci pozvednout úroveň dostihů

Jaroslav Müller, ředitel pardubického Dostihového spolkuOd září má pardubický Dostihový spolek nového ředitele. Stal se jím Jaroslav Müller, který se celý svůj profesní život věnuje chovu a výcviku koní, zároveň má zkušenosti s řízením společnosti i pořadatelskou činností. „K účasti ve výběrovém řízení mě v první řadě vedl můj vřelý vztah k místu, které jsem se svým otcem navštěvoval již jako malý kluk,“ říká Müller.

Proč jste se rozhodl přihlásit do výběrového řízení na pozici ředitele Dostihového spolku?
Dostihové závodiště jsem vždy vnímal jako místo, kde se setkávala odborná veřejnost s velkou diváckou kulisou. V posledních letech cítím v tomto směru jistou míru stagnace. Nerad používám slovo koňák, ale v tomto případě musím konstatovat, že i ve mně ho kus je a cítím jistou míru povinnosti pokusit se pozvednout úroveň dostihového závodiště opět na místo, kam historicky patří. Mým úkolem tedy bude udělat vše proto, aby na závodiště rádi jezdili závodníci i návštěvníci, kteří zde chtějí cítit pot koní a zvýšenou hladinu adrenalinu.

Jaké budou vaše priority na závodišti?
Čeká nás pokus o rychlou finanční a ekonomickou stabilizaci, reorganizaci v řízení, stanovení strategických cílů. Osobně cítím, že v posledních letech byli v Pardubicích koně příliš upozaděni, a to hodlám změnit. Chci se zaměřit na precizní pořadatelskou činnost, profesionalitu a odbornou úroveň.

Jakým způsobem se chcete zaměřit na dostihový provoz?
Naše úloha spočívá ve vytvoření funkčního a smysluplného pořadatelského portfolia, které bude respektovat potřeby majitelů a trenérů na jedné straně, na straně druhé bude vytvářet atraktivní program pro diváky. Zázemí Pardubického závodiště umožňuje pořádání téměř všech dostihových disciplín.

V Pardubicích se už dlouho mluví o investicích, které závodiště potřebuje…
Ani mně se nevyhne otázka řešení nového jezdeckého kolbiště a opracoviště. To budu řešit s ohledem na akutní potřebu, ale zároveň budu brát v úvahu finanční možnosti. To se týká i ostatních investic do Pardubického závodiště, je třeba nejprve analyzovat, definovat, vyčíslit a hledat potřebné finanční prostředky pro investice do majetku města Pardubic.

Velká pardubická

128. Velká pardubická s Českou pojišťovnou na dostihovém závodišti v Pardubicích.
Velká pardubická patří k Pardubicím stejně jako perník. Svou tradici si ve městě drží už 145 let, poprvé se na start světoznámého dostihu koně seřadili 5. listopadu 1874. Letošní ročník bude 129., jelikož se závod v minulosti neběžel kvůli světovým válkám, dění v roce 1968 nebo sněhové nadílce. Samotná dostihová dráha se v Pardubicích zrodila už 18 let před prvním startem Velké pardubické. Svého času trať vedla za tribunami, v místech dnešního parkoviště, a koně se proběhli až k Popkovicím, do dnešní podoby se trať ustálila po válce.

V novodobé Velké pardubické žokejové své koně proženou po dráze dlouhé 6900 metrů a překonají 31 překážek. Jako nejnáročnější je často shledáván Taxisův příkop, závodníky trápí také Irská lavice, Velký vodní příkop nebo Zahrádky. Za celou historii závodu se nenašel kůň, který by dokázal doběhnout do cíle jako první víc než čtyřikrát.

Nejúspěšnějším zvířecím závodníkem Velké pardubické je tak kůň Železník, který zvítězil naposledy v roce 1991. V jeho sedle pokaždé seděl Josef Váňa, který poté zvítězil ještě čtyřikrát jednou s Vronskym a třikrát s Tiumenem. Pardubické steeplechase se zúčastnily i ženy. Jedinou ženskou vítězkou byla v roce 1937 Lata Brandisová s klisnou Normou. Toho roku se dav ještě dlouho po dostihu odmítal rozejít a oslavy vyvrcholily průvodem ze závodiště až na Masarykovo náměstí.

Časový rekord na téměř sedmikilometrové trati drží od roku 2015 kůň Ribelino s žokejem Pavlem Kašným, jim se stopky zastavily na 8 minutách a 56 sekundách. Prvním koněm, který zvládl dostih překonat za méně než 9 minut, byla klisna Sixteen, která byla zároveň první vítěznou bílou klisnou.

Letošní Velká pardubická se poběží 13. října a bude vyvrcholením dvoudenního mítinku nazvaného Víkendový festival se 129. Velkou pardubickou steeplechase. Na startovní listině je zatím 23 koní. Ty bude mezi diváky podporovat také lanškrounský farář Zbigniew Czendlik, který je tváří Velké pardubické a patronem závodiště už pět let. „Jsem rád mezi lidmi na závodišti, v Dostihovém klubu a miluju koně. Kůň je pro mě noblesní zvíře a noblesa je podle mě to, co by nás lidi mohlo charakterizovat,“ popsal Czendlik. 

Velká pardubická láká i slavné tváře 

Finanční problémy

Nový sponzor pro Velkou pardubickou
Několik týdnů před začátkem kvalifikací se stále nevědělo, kdo bude sponzorem Velké pardubické. O Českou pojišťovnu jako generálního sponzora přišel dostih v listopadu, po 25 letech tak skončilo jedno z nejdelších partnerství v českém sportu. Nového sponzora se však nedařilo během jara nalézt.

Pozitivní obrat přišel v červnu, kdy vláda schválila dotaci pět milionů korun, a poté v srpnu, kdy byl oznámen nový partner, kterým se na tři ročníky stala Slavia pojišťovna. Dostih tak ponese název 129. Velká pardubická se Slavia pojišťovnou. „Velká pardubická je pro většinu Čechů legendou, proto jsme ve spolupráci s Dostihovým spolkem rozhodli, že uděláme vše pro to, aby tradiční závod mohl pokračovat,“ řekl generální ředitel Slavia pojišťovny Karel Waisser.

Nový název získalo také závodiště
Tíživá situace nastala ve chvíli, kdy přišlo o partnera i samotné závodiště. S koncem roku 2018 se závodištěm ukončila spolupráci skupina Agrofert. Tuto díru zalepilo město Pardubice, které pro letošní rok závodišti nabídlo sponzorství v podobě 250 tisíc korun. Areál tak získal název Pardubické závodiště.