Karolína Erbanová nadobro propadla rychlobruslení. V Novis týmu trenéra české reprezentace a po boku Martiny Sáblíkové si osvojuje rychlobruslařskou techniku už třetím rokem.

O víkendu však šestnáctiletá rodačka z Vrchlabí poprvé vstoupila do světa seniorských ostrých nožů na velkém šampionátu - sedmnáctým místem.

„Karolína tu byla nejmladší. Myslím, že to celkem zvládla, i když upadla na pětistovce,“ líčí kouč Petr Novák. „Ale já jí to nevyčítám, protože ještě nemá tolika kilometrů naježděných. A na trojce pak jela na hranici svého osobáku.“

A na trati 1500 metrů si v neděli vytvořila osobní rekord. Ne ledajaký! Vylepšila ho o bezmála čtyři vteřiny na 2:02,36. Žádná rychlobruslařka jejího věku v hale Thialf nikdy rychleji nejela. Ani mladá Pechsteinová. Ani mladá Sáblíková.

„Nečekala jsem, že pojedu osobák o tolik. Myslela jsem si, že by to mohlo být o kousek lepší, ale že o tolik, to jsem ani nedoufala,“ radovala se. “V předchozích závodech jsem dělala technické chyby, tentokrát ne.“

Trenér Novák rázem předpovídá: „Brzy bude i v ženách promlouvat do předních pozic.“

Už příští rok by navíc měla být součástí týmu, který bude o úspěch bojovat v olympijském závodě družstev ve Vancouveru. „Když tam bude, skončí nejhůř osmá a být osmý na olympiádě, to se taky jen tak někomu nepodaří. První desítka je pro mě vždycky top,“ podotýká kouč.

Svůj podíl na růstu Erbanové zřejmě má i největší Novákův „kůň“ – Martina Sáblíková. Z nesmělé dívky se totiž pod vlivem Sáblíkové stává rychlobruslařka, která si už umí říct své: „A to je dobře, jsme na té správné cestě,“ směje se Novák. „Dřív jenom kývla, bála se diskutovat.“

Třeba už v příštích letech nebudeme fandit v boji o medaile jen Sáblíkové. A z rybníku vzejde další rychlobruslařská hvězda – Karolína Erbanová.

---------------

Hokejky mi brácha zabavil, říká Erbanová

Na hokejové „kanady“ už nemyslí. „Všechna moje výstroj je uskladněná a čeká na bráchu, až do ní doroste,“ směje se Karolína Erbanová – nová naděje českého rychlobruslení. Ještě před třemi lety hrála hokej s klukama, za žáky ve Vrchlabí, měla přestoupit do ženského týmu Slavie.
Jenže stala se rychlobruslařkou. „A hokejky už mi brácha dávno zabavil.“

Takže už se vám po hokeji nestýská?
První roky, co jsem bruslila, jsem odcházela od televize, kdykoliv dávali v televizi hokej. Když jsem pak viděla, že Češky se někam probojovaly a byly v televizi, měla jsem slzy v očích. Ale když teď přicházejí výsledky v rychlobruslení, tak je to jedinečné.

Hokejistky už v kvalifikaci vypadly, na olympiádu nepostoupily…
No to ne. Je v tom ale rozdíl, hokej je kolektivní sport. V rychlobruslení si každý jede na sebe.

Až na soutěž týmů. Právě díky nim se můžete v příštím roce podívat na hry do Vancouveru. To vám bude sedmnáct.
Vzpomínám si na tu chvíli, kdy jsme přijeli do Harrachova na soustředění a kouč Novák nám poprvé řekl, že bychom mohly jet na olympiádu družstva. My na něj koukaly a říkaly si: Blázen ne?! Ale teď už vím, že je to možné.

Jaké to vlastně bylo, když jste se před třemi lety poprvé postavila na rychlobruslařské brusle?
Hodně zajímavé. Bylo to v Erfurtu. Tyhle brusle nedrží kotníky, takže jsem měla vyvrácené nohy buď dovnitř, nebo ven. Po prvním dnu jsem psala mámě: Asi to nepůjde, protože nechápu, jak se dá na takových bruslích jezdit.

Byla jste překvapená?
Spíš to byl šok. Nečekala jsem, že ta brusle bude tak viklavá. Pak se ale kotníky zpevní a už to jde.

Dokonce vám to jde tak, že jste si o víkendu zlepšila osobní rekord na trati 1500 metrů o bezmála čtyři vteřiny, že?
Už jsem nebyla tolik nervózní jako první den čtyřboje. Soustředila jsem se na rekord.

A pak jste si vychutnala ovace v heerenvenské hale Thialf před 14 tisíci diváky.
Nejdřív jsem se toho bála, říkala jsem si: Tolik lidí jsem v životě nezažila. Ale oni tleskají úplně každému. Bylo to neskutečné.

------------

Více z Heerenveenu najdete v sekci Související články