To všechno zvládá v pouhých devatenácti letech. Svůj rozlet potvrdila na víkendovém mistrovství republiky do 23 let v pražském Edenu, kde v rozpětí pětasedmdesáti minut slavila cenný double.

Unavená ze čtyř závodů během dvou dnů však prý příliš nebyla. „Byl to výborný trénink. Čekala jsem, že to bude horší, ale dobře jsem po mistrákách zregenerovala,“ usmívá se závodnice Hvězdy Pardubice.

Kombinace jejích disciplín není úplně běžná, a tak často slýchává otázku, která trať je jí bližší? „Přednost dávám hladké čtyřstovce. Mám ji radši. Překážky mi moc nesedí, ale na druhou stranu je snazší se v nich prosadit,“ přemítá svěřenkyně trenéra Jaroslava Jóna.

Atletika nebyla pro dívku z Vysočiny prvním sportem. „Pocházím z malé vesničky Sedliště. Nejdřív jsem hrála fotbal, ale potřebovala jsem nabrat kondičku. Proto jsem zkoušela běhat, jenže samotnou mě to nebavilo. Asi v šestnácti jsem v Poličce začala dělat atletiku a k fotbalu se už nevrátila,“ vypráví Lada Vondrová.

Nejdřív se soustředila na osmistovku, ale trenér poznal, že její místo je na poloviční trati. Zítra na Zlaté tretře ale poběží méně tradiční závod na 300 metrů. „Těším se, kratší závod bolí přece jen o něco míň. Doufám, že se v hvězdné konkurenci neztratím. Bahamka Shaunae Millerová bude útočit na světový rekord. Navíc si na ostravském mítinku odbudu premiéru,“ pokračuje talentovaná běžkyně.

Nabitý program

Atletické závody jsou v plném proudu a další program má čerstvá maturantka z pardubického Sportovního gymnázia přímo nabitý. Hned druhý den po Zlaté tretře odlétá na Evropské hry do Minsku, kde ji čeká smíšená štafeta. To bude taky premiéra. „Mix jsem ještě nikdy neběžela. Jsem na to zvědavá, protože existuje šance kvalifikovat se tak na mistrovství světa do Dauhá. To by bylo super.“

Vrcholem sezony bude pro Ladu Vondrovou červencové mistrovství Evropy do 23 let ve Švédsku. Přihlášená bude na obě tratě, ale chce se soustředit na závod bez překážek. A ambice pro Gävle? Vysoké… Oprávněně. „Momentálně jsem v tabulkách své věkové kategorie první, a tak bych chtěla bojovat o nejvyšší příčky,“ říká dívka, jež se chystá na univerzitu v Hradci Králové.

Musí stihnout jak školu, tak přípravu vždyť za rok by mohla jet na olympiádu do Tokia. „Limit je výrazně lepší než můj osobák. Chtěla bych se tam probojovat, ale pro mě bude asi nejschůdnější cesta přes štafetu. Uvidíme, co se do té doby stane.“

Co myslíte, kam to dotáhne naděje z Vysočiny?