Petře, kolikátá to pro vás byla právě uplynulá sezona mezi dospělými?

No, to jste mě zaskočil. Poprvé jsem nastoupil v ročníku 1998/1999, takže pokud dobře počítám, tak dvaadvacátá. Po desítce už jsem to přestal počítat. (smích)

A jaká byla?

Byla hodně divoká, pro mě i celý klub jako na houpačce. Do divize jsme šli po loňském sestupu z Národní ligy hodně sebevědomě, s cílem se okamžitě vrátit zpět.

Úvod sezony vám ovšem vůbec nevyšel.

No právě. Okolo Vánoc to pak skoro vypadalo na další sestup. Pak to ovšem nabralo opačný směr a až do předposledního kola jsme bojovali o play-off. Nakonec z toho bylo páté místo, těch zvratů bylo opravdu dost.

Ilustrační foto
Házenkáři Meziříčí nečekaně podlehli poslednímu Prostějovu

Jak byl se svými výkony spokojený Petr Tlustoš?

Také u mě to bylo jako na houpačce. Tým ode mě asi čekal víc, těžko říci, zda se to projevilo na výsledcích mančaftu.

Mohli za to vaše zdravotní problémy?

Stoprocentně. Loňské záchranářské play-down jsem dohrával, jak se později zjistilo, s přetrženými vazy v kotníku. Ty mi vzaly celou letní přípravu, takže jsem do sezony naskočil bez potřebné kondice. Navíc mi už není dvacet, většinu branek jsem proto nastřílel až ve druhé polovině sezony.

Jenom tím přece mizerný úvod sezony nemohl být způsobený?

Byla tam kombinace více faktorů. Osobně si myslím, že určitě částečné podcenění a neznalost soutěže. K tomu zapojení mladých hráčů, u kterých se ale až časem zjistilo, že na tuto úroveň většina nestačí. Především nám ale chyběla týmová tvář, naše výkony neměly jednotící prvek. To se podepsalo už na loňském sestupu.

Jaká vlastně je úroveň divize, tedy naší čtvrté nejvyšší florbalové soutěže?

Je minimálně o úroveň níž, než Národní liga, možná i více. První polovina tabulky ještě měla úroveň, zbytek byl hodně slabý. My jsme se bohužel přizpůsobili a někdy byli i pod tím průměrem.

V prvním kole play-off 2. ligy vyzvou basketbalisté Žďáru (v bílém) Valašské Meziříčí.
Žďárští Vlci vybojovali postup do play-off

Jak se vlastně vyvíjí úroveň florbalových soutěží v Česku? Vzhledem k tomu, že jste nastupoval na všech republikových úrovních, včetně extraligy, můžete srovnávat?

Soutěže se zkvalitňují, důkazem je i to, že my stále padáme níž a níž. Rok od roku je to stále těžší.

Jak dlouho ještě plánujete v tomto kolotoči působit?

V průběhu této sezony, kdy jsem cítil, že to ode mě na hřišti nebylo nic moc, jsem si říkal, že asi skončím. Teď říkám, uvidíme co bude. Paradoxní na tom je to, že se teď cítím lépe, než na začátku sezony. Žádné definitivní rozhodnutí nepadlo, co bude dál, to nechávám otevřené. Nemohu tedy ani vyloučit, že jsem odehrál poslední zápas.

Není nic, co by vás ještě motivovalo k pokračování?

Teď jsem zjistil, že se mi o jeden bod podařilo překonat metu šesti stovek bodů v celostátních soutěžích. K pokoření mety odehraných pěti stovek utkání mi jich chybí třicet. To znamená jednu docela vydařenou sezonu. Je to určitě výzva, ale nic, kvůli čemu bych se nechal nakazit koronavirem. (smích)