Pane Kostko, s jakou vizí přicházíte do Nového Veselí?
Zopakuji to, co už jsem říkal v rozhovoru pro klubový web Nového Veselí. To není o tom, že přijde Peter Kostka a bude tu něco měnit. Mně se líbí, že klub má svůj genotyp, tím je práce s mládeží. Já jen přicházím navázat na tuto filosofii a jiným pohledem proces, který tu výborně funguje, zkusím obohatit.

Je to velký rozdíl oproti bratislavskému ŠKP?
V Bratislavě to bylo podobné, ale tam se nám to nepodařilo dotáhnout tak vysoko. Nechci tu nic měnit, chci navázat na fantastickou práci Pavla Hladíka a mými zkušenostmi se pokusím tento proces dál posunout a rozvíjet. Podle mého by si každý klub měl přivádět trenéra na základě své jasně dané a budované filosofie.

Rozhodoval jste se dlouho nad tím, zda nabídku z Nového Veselí přijmout?
Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě, neživím se totiž jen házenou. Vedle toho pracuji jako kondiční trenér v jednom fitness v Bratislavě, které je zaměřené na fyzioterapii, a pak také na střední sportovní škole, kde zastřešuji házenou v celém bratislavském kraji, což je velká zodpovědnost.

Tyto práce tedy opustíte?
Musím je opustit, jinak to nejde. Na druhé straně cítím, že po těch čtrnácti letech potřebuji změnu, v rámci Bratislavy už se nemám kam posunout. Je to pro mě výzva a motivace, něco, co se neodmítá.

Vaší velkou výhodou by ale měla být skutečnost, že nejdete do neznámého prostředí.
To ano. Pravidelně už deset let do Nového Veselí třikrát do roka zavítám, ať už s mládeží, nebo i muži ŠKP Bratislava. Zdejší prostředí tak dobře poznám, ale hlavně lidí, kteří tu házenou dělají. Tím nemyslím jen Pavla Hladíka, ale i Zdeňka Maternu, Radka Flajsara a další. Je tu strašně moc lidí, kteří působí v roli dobrovolníků a to jsou věci, které těžko popíšete slovy.

Byl to ten hlavní důvod, proč jste na nabídku kývl?
Už jen když ve Veselí vstupujete do haly, tak cítíte pocit určitého klidu a pokoje. Ve srovnání s hektickou Bratislavou je to velký rozdíl. Nechci nikomu podlézat, ale opravdu tu jsou samí usměvaví a spokojení lidé. Za posledních čtrnáct let jsem procestoval celou Evropu, ale toto jsem nikde nepoznal. Ekonomicky jsem si nyní pohoršil, ale těším se na tu přidanou hodnotu.

Jak vychází srovnání slovenské a české nejvyšší soutěže?
Slovenským klubům před časem obrovsky uškodilo zrušení plánovaného projektu společné ligy. Měly totiž dohodnutou podporu od partnerů i měst a tímto rozhodnutím se dostaly do velkých problémů. Od tohoto okamžiku je bohužel naše liga neustále o dost slabší, naopak česká extraliga se rok od roku zlepšuje. Kromě Prešova, který by podle mého byl ve společné lize mistrem, mohou ostatní slovenské kluby těm českým závidět.

Zdá se ale, že házená na Slovensku, minimálně ta mužská, prochází poměrně hlubokou krizí.
U nás je problém v tom, že za silnou generací, která byla v roce 2010 desátá na světě, zeje obrovská díra. Chyběl tu ucelený systém práce s mládeží. Nyní ti mladí, kteří měli vyrůst a nahradit odcházející hráče, prostě nejsou. Chybí nám i široká základna, ale poslední tři roky se hodně změnilo. Přišlo více zahraničních trenérů, kteří pomohli po metodické stránce nastartovat mládežnickou základnu. Všechno chce čas, ale pár let si počkáme, zaspali jsme bohužel dobu. Navíc mediální prostor házená na Slovensku prakticky nemá, takřka nikdo se jí uceleně nevěnuje, obrovsky chybí propagace. Naopak v Česku je házená pravidelně v televizi, o tom si slovenské kluby mohou nechat jen zdát.

Jaké cíle před vás postavilo vedení klubu z Vysočiny?
Předně chci říci, že cítím velkou zodpovědnost. Pavel Hladík je už nyní novoveselskou legendou, nepřicházím ovšem proto, abych po něm pouze vyplnil místo. Klub jako Veselí vnímá úspěch a neúspěch nejen přes umístění mužů, ale také přes práci s mládeží a zapracování těchto hráčů do kádru dospělých. Dohodli jsme se, že to bude naší prioritou, třebas i na úkor výsledků. Pokud už má přijít hráč odjinud, tak musí splňovat naše kritéria. Těmi jsou vysoký charakter, týmová práce a viditelná rozdílnost ve výkonu.

Pro příští ročník ovšem sotva můžete mít jiný cíl, než opětovný postup do vyřazovací části.
Nebudu alibista, družstvo, které se letos dostalo finále národního poháru a hrálo i ty evropské, nemůže mít průměrné ambice. Určitě budeme chtít i v následující sezoně postoupit do play-off. Od všech hráčů ale budu chtít vidět maximální výkon a srdíčko pro klub, to samé si rozhodně budou přát i naši fanoušci. Někteří hráči sice odešli, ale to je výzva pro ty ostatní.

Jak to tedy vypadá s kádrem pro příští sezonu?
Nyní jej dáváme dohromady. Máme tři otazníky, které musíme dořešit v průběhu tohoto týdne. Na jejich základě pak budeme řešit další eventuální posily. Zatím k tomu více říci nemohu a ani nechci.