Věří totiž, že tým z malého městyse může jednou směle konkurovat Zubří či pražské Dukle. Od nové sezony jsou tomu v Novém Veselí zase o stupeň blíž, tým se po roční pauze vrací do první ligy.

Nové Veselí čeká po postupu z druhé ligy opět druhá nejvyšší soutěž, jak bude vypadat příprava?

Bude zaměřená atleticky a silově. Herně budeme pilovat především obranu. Chci hráče přesvědčit, že musí začít defenzivu vnímat jinak. Vždyť zápasy se vyhrávají právě dobrou obrannou činností. My musíme defenzivou v první lize vynikat.

Přesto to v uplynulých letech vypadalo, že Veselí má spíš problém s útokem.

To jsme se snažili změnit loni. Náš útok konečně dostal systém, hráči přestali zbrkle odhazovat míče. Teď jsou schopní hodit si to párkrát dokola a teprve potom vystřelit.

Tým čeká poměrně ostrá prověrka, mimořádně dobře obsazený Memoriál Josefa Smékala…

To je pro nás velmi prestižní záležitost. Vzhledem k tomu, že Josef Smékal byl vlastně zakladatelem házené v Novém Veselí, je jeho memoriál takovou poctou jeho památce. Letos je turnaj nejkvalitnějším v letním přípravném období v republice. Zúčastní se ho devět týmů z pěti zemí, Dukla Praha, Jičín a Plzeň. Ze slovenské extraligy Hlohovec a Bratislava, dále maďarská Tatabanya, polská Legnica, německý Kirchzell. A papírově nejslabší Nové Veselí (smích).

Před sezonou jste posílili, zatím přišli dva noví hráči. Znamená to, že končí éra vlastních odchovanců?

(Úsměv) Vycházíme z této sezony. V jarní části jsme hráli i v jedenácti hráčích, a to jsme na začátku přípravy měli hráčů osmnáct. Jakub Kudla i Jirka Zahradník k nám přestupují zadarmo a budou za nás hrát stejně jako všichni odchovanci bez honoráře. Jsou to kluci, kterým se líbí naše filozofie a chtějí přispět k úspěchu tohoto týmu i celého klubu. Nechceme opomíjet vlastní hráče, ale doplnění týmu je nezbytné.

S jakým umístěním v ligové tabulce byste byl letos spokojený?

Chceme hned první rok hrát špičku ligy. Věřím, že pokud se nám povede vstup do soutěže a vyhnou se nám zranění klíčových hráčů, budeme v první čtyřce. To by byl historický úspěch našeho klubu a my uděláme všechno pro to, abychom toho úspěchu dosáhli.

A jestli se sezona tolik nevydaří?

To beru umístění do první šestky. Boj o záchranu si vůbec nepřipouštím. Hodně napoví první dvě kola, která hrajeme doma. Jestli uspějeme, tým se uklidní a dosáhne dobrých výsledků. Pokud ne, bude hrát pod velkým tlakem. A toho jsme si za poslední tři roky užili dost.

Poslední rok vám ovšem utkání, v nichž šlo o všechno, docela vycházela. Povedla se šňůra sedmnácti ligových zápasů bez prohry, získali jste skalpy Hustopečí, Ivančic či Prostějova…

Žádné z těch vítězství se však nerodilo lehce. Možná kdyby nebylo absencí klíčových hráčů, mohli jsme mít jedenadvacet výher a nemuseli jsme čekat na zaváhání Hustopečí.

To nakonec nepřišlo, co se vám honilo hlavou, když už bylo jasné, že Nové Veselí bude až druhé?

Bylo mi líto kluků z týmu. Hodně se nadřeli, udělali obrovský výkonnostní skok, chyběla tomu už jen ta pomyslná třešnička na dortu v podobě postupu. Pro mě to zas takové zklamání nebylo, sezona ukázala, že jsme na správné cestě, a i pokud bychom letos nepostoupili, neznamenalo by to absolutní neúspěch.

Ty poslední zápasy po prohře v Kostelci musely být těžké.

To byly. Kluci však ukázali bojovnost a charakter. I v posledním zápase, kdy už jsme věděli, že vítězství ani prohra nijak neovlivní naše umístění, dokázali v Bohunicích otočit nepříznivý stav 2:9 a vyhrát.

Dnes prý odjíždíte na trenérský seminář do Rakouska?

Je to tak. V rakouském Bregenzu se teď koná mistrovství Evropy dorostenců, při kterém EHF zorganizovala i seminář trenérů. Z České republiky tam jedeme dva, oba z Veselí. Máme pocit, že se pořád je co učit. Já se snažím zúčastnit se nějakého semináře každý rok. Vždycky mě to posune o kousek dál. A samozřejmě když chci víc od svých svěřenců, musím víc dávat i já.

Když chci víc od svých hráčů… Znamená to, že stále stojíte za svým prohlášením, že Nové Veselí v nejbližších letech postoupí do extraligy?

Ano, asi přede dvěma lety jsem to v jednom rozhovoru řekl. Všichni to považovali za úsměvné. Tenkrát jsem ještě muže netrénoval, ale vím, že si ten článek pověsili v kabině. Možná se tomu tehdy smáli, ovšem po této sezoně se na něj snad většina z nich dívá jinýma očima.

Není extraliga trochu ambiciózním projektem?

Klub, který nemá ambice a cíle, se nemůže zlepšovat. Je to taková česká bolístka, lidé se pořád za něco schovávají a bojí se neúspěchu. Já se snažím dělat věci, jak je cítím, i když vím, že spousta lidí čeká, až selžu, a poté mi to omlátí o hlavu.

Pokud se v Česku cítíte takhle, proč jste neodešel do zahraničí, nabídky jste měl…

Dostal jsem už asi tři nabídky od zahraničních klubů, ale já pořád věřím, že můžu Nové Veselí někam posunout. Ještě jsem nesplnil vše, čeho tu chci dosáhnout. Odejdu, až budu mít pocit, že už tu nemůžu nic vykonat.

V čem bylo koučování mužů odlišné od dorostu, který jste trénoval předtím?

Zajímavá otázka. Při utkání mužů je daleko větší tlak na výsledek, lidé chtějí vidět maximální výkon a dobrý výsledek. I přesto však byly zápasy na lavičce dorostu horší, protože dorostenecká extraliga je náročná soutěž, úroveň přihlášených celků je poměrně vyrovnaná. Taková utkání jako s dorostem jsem v druhé lize zažil pouze čtyři.

Vaše trenérské začátky spadají až k minižákům…

To ano. Na můj první trénink minižáků přišli čtyři kluci. Bylo to před dvanácti lety, ve Veselí byli jen muži a družstvo žáků. Za půl roku jsem však trénoval přes třicet dětí. Z toho prvního týmu vzešli výborní hráči jako Šůstek, Kasal, Chalupa, Klíma, Štikar a další. Tehdy začala jízda, která trvá až doteď.

Prioritou klubu je údajně mládež, sledujete výkony novoveselských dorostenců?

Znám všechny hráče jménem a ročníkem narození. A to nejen v dorostu, ale i v žácích a v přípravce. Filozofií klubu je „vše pro mládež". Věříme, že je to právě práce s těmi nejmenšími, co dělá z klubu úspěšný klub.