„Je to vynikající úspěch našich chlapců i dívek, gymnázia i celého regionu,“ těší Miloše Okurku, učitele tělesné výchovy Gymnázia Vincence Makovského se sportovními třídami a zároveň jednoho z vedoucích družstev přespolních běžců.

Na úspěchy přespolních běžců má novoměstské gymnázium zřejmě magnet?

Vypadá to tak. Světového finále této kategorie se příští rok v březnu zúčastníme již potřetí v krátké historii. Poprvé to bylo v roce 1995 a podruhé o deset let později.

O jaké věkové kategorii se vlastně bavíme?

Jde o chlapce a děvčata ročníků 1995 až 1997. Tedy žáky osmých i devátých tříd a prvních i druhých ročníků střední školy. V tom byla naše určitá výhoda, protože všechny tyto ročníky na gymnáziu máme, navíc u nás dostávají sportovní průpravu. Kromě nich jsme však ještě přihlásili další dvě družstva v mladších kategoriích.

Kdo vlastně celou akci pořádá a jaká jsou pravidla?

Tuto soutěž každoročně pořádá Asociace školních sportovních klubů (dále jen AŠSK, pozn. red.) v průběhu školního roku. Každé družstvo má šest členů, přičemž o jeho konečném výsledku rozhoduje součet umístění nejlepších čtyř závodníků. Je tedy důležité mít vyrovnané družstvo. Například teplická škola měla dvě nejlepší běžkyně celého závodu děvčat, ale jejich třetí byla v pořadí až sedmnáctá a čtvrtá dokonce sedmdesátá.

Jak trnitá byla cesta k úspěchu?

Vedla přes tři úrovně. Okresní kolo jsme suverénně vyhráli, stejně tak krajské, které již přece jenom bylo trochu obtížnější. Opravdovou konkurenci jsme měli v republikovém kole, které se na konci října, stejně jako kola předchozí, uskutečnilo ve žďárském areálu Martina Koukala u Pilské nádrže.

Finále tedy bylo vyrovnané?

Nesmírně. Běželo se za velice obtížného počasí, ve kterém rozhodovalo umístění každého běžce. Upřímně přiznávám, že jsem si velké naděje nedělal, protože jsme byli v obou kategoriích oslabeni. Především neúčast Katky Kovačičové, pobývající na lyžařském soustředění, byla znatelná. Kluci i holky se však zakousli a konkurenci, která čítala 70, respektive 84 družstev, dokázali do jednoho porazit.

Kteří mladí sportovci tvořili tolik úspěšné týmy?

V kategorii dívek Anna Tkadlecová, Marie Hroudová, Martina Papežová, Denisa Kábelová, Hana Homolková, Barbora Švandová, Anna Janíčková a zmíněná Kateřina Kovačičová. U chlapců Jan Burian, Martin Žák, Martin Kalous, Jeroným Kamenický, Vojtěch Seifert, Petr Holek a Evžen Raus. Spolu se mnou se závodů účastnily trenérka Barbora Kršková a potom kolegyně Monika Marshallová, která pojede na Maltu jako vedoucí družstva děvčat.

Předpokládám, že již zajišťujete všechny potřebné náležitosti ke světovému finále.

Přesně tak. Finále organizované Mezinárodní federací školního sportu se uskuteční od 25. do 30. března příštího roku. Poletíme z Vídně, kam dojedeme autobusem, přičemž náklady na dopravu a startovné si, pouze s drobným příspěvkem od AŠSK, musí škola hradit sama. Ubytování a strava je zajištěna přímo pořadatelem.

To není laciná záležitost…

To máte pravdu. Doprava a startovné vyjde školu odhadem na nějakých 100 tisíc korun, což není málo. Již nyní proto oslovujeme sponzory s prosbou o výpomoc.

Jaký bude program v La Vallettě?

Světového finále se zúčastní 27 zemí, kromě Ameriky ze všech koutů světa. Dohromady by mělo startovat 75 družstev. Po příletu a oficiálním tréninku, bude na programu zahajovací ceremoniál a 27. března přijdou na řadu samotné závody, po nichž bude následovat burza národů.

Burza národů?

Ano. Pro tuto příležitost připravujeme dárkové předměty, kterými budeme obdarovávat ostatní týmy. Tyto předměty by měly charakterizovat kulturu, kraj a vůbec celou zemi, ze které družstvo pochází. Budeme proto rozdávat medové perníčky ve tvaru České republiky, malé skleničky medu, výrobky z vosku a některé reklamní předměty sponzorů. Další zajímavou akcí bude i Večer přátelství, na kterém má každá delegace předvést dvou až tříminutové představení, jež bude charakterizovat daný region.

V čem vidíte hlavní přínos celé akce?

Pro naši školu je to obrovská reklama a pro žáky neskutečná motivace do dalšího tréninku a sportování. Vidí, že když na sobě pracují, mohou uspět a díky sportu se dostat do světa. Je dobré také zmínit fakt, že nebýt sportovního zaměření našeho gymnázia, nikdy bychom se na takovou akci nedostali.

TOMÁŠ POHANKA