Třicetikilometrové trápení stačilo

Hodně smolnou premiéru prožil ve Švédsku Jan Krška. Ten měl hned po půl kilometru kolizi s jedním ze soupeřů, po níž ho předjelo na 500 dalších závodníků. „Těsně přede mnou někdo upadl a jak jsem se ho snažil objet, seknul jsem sebou," popsal inkriminovaný okamžik s hořkým úsměvem na rtech Krška.

Sice se postupně propracoval až skoro na hranici první stovky, jenomže na šedesátém kilometru mu došly síly. S konečným 194. místem tak rozhodně spokojený nebyl. „Závodem jsem se víceméně protrápil. Po noční sněhové nadílce jsme již před startem věděli, že naše mazání bude k ničemu. To se také bohužel potvrdilo. K tomu ta kolize, vydařený závod to tedy rozhodně nebyl," tvrdí novoměstský lyžař.
Proto je také skeptický, pokud jde o jeho další budoucí účast na slavném Vasově běhu. „Myslím si, že to byla moje první a současně i poslední účast na Vasaloppet. K tomu, aby člověk mohl být úspěšný, musí mít natrénovaná kvanta hodin soupaž. Mám klasiku rád, ale tohle už mi přišlo jako ničení těla. Moc jsem tomu na chuť nepřišel. Závod jsem odjel v relativně slušném čase, mám medaili i pěknou vzpomínku, ovšem to mi úplně stačilo," uzavřel hodnocení závodu Jan Krška.

Mávací slib dodržel

O dost spokojeněji se v cíli tvářil Jiří Ročárek. Vytčený cíl v podobě první stovky mu sice o jedenáct míst unikl, zamávat z čela závodu do televizních kamer se mu ovšem povedlo. „Však jsem taky dvanáct kilometrů doháněl vedoucí skupinu. Ale na pár vteřin jsem se na úplnou špici dostal a kamarádům mohl mávnout," culil se úspěšný reprezentant Nového Města na Moravě.

Také on žehral na smůlu v podobě změny počasí, která celé zápolení ještě ztížila. „Vzhledem k tomu, na jak špatných lyžích jsem jel, jsem udělal celkem dobrý výsledek. Ale určitě se na to nechceme vymlouvat, za to nikdo nemohl. Nemáme k dispozici velký servisní tým, který by lyže nachystal ráno před závodem. Lyže jsme vyzkoušeli předchozí večer a náš jediný servisák je přes noc nachystal. Čerstvý sníh to celé změnil. Bylo to náročné hlavně na psychiku, protože člověk dopředu ví, že pojede tu dlouhou štreku na špatné máze," povzdychl si Ročárek.

Na rozdíl od svého oddílového kolegy však na Švédsko nezanevřel. „Do Švédska se určitě budu chtít vrátit, protože si myslím, že mám na lepší výsledek. Trénovat více speciálně na tento závod nebudu. Maximálně přidám něco málo na soupaži. Klíčové je trefit správnou mázu, díky ní jsme mohli být všichni tři o dost míst vepředu," říká Jiří Ročárek.

Česká jednička

Nejlépe z celého trojlístku dopadla nejlepší česká žena v cíli Adéla Boudíková. Svůj plán sice také nesplnila, ale konečné 15. místo bylo jen o málo horší, než tipovala. „Spokojená ale příliš nejsem. Měla jsem na to vejít se do první desítky. Jenže na tom čerstvém sněhu jsem to chtěla po třetině závodu spíše vzdát," přiznala Boudíková.

O motivaci do další účasti na Vasaloppet tak má postaráno. Dobře však ví, že bez poctivého tréninku to nepůjde. „S časem do pěti hodin jsem byla spokojená, chybělo tomu lepší umístění. Soupaž jsem dosud moc netrénovala, teď už ji tam zařadím. Bude se mi totiž hodit i do jiných závodů," věří novoměstská závodnice.

O další účasti ve Švédsku uvažuje i přesto, že ji závod z organizačního hlediska notně zklamal. Organizátoři podle jejího mínění až přespříliš spoléhají a sází na výborné klimatické podmínky. „Po organizačně-společenské stránce šlo o jeden z nejhorších závodů, jakého jsem se zúčastnila. Neprojeté stopy na trati, absence občerstvení v cíli, žádné upomínkové předměty. Pokud si člověk nekoupí medaili, odznak či diplom, nemá na účast žádnou hmotnou vzpomínku. My u nás nemáme takové podmínky, jenže naši organizátoři tomu dají vždy 120 procent. Možná to Švédi konečně docení," povzdychla si závěrem Adéla Boudíková.