Na začátku sezony jste měl zdravotní problémy. Jak se cítíte po prvním závodě, v němž jste skončil devětadvacátý?

Už jsem v pořádku. Hodně jsem trénoval před Vánocemi a cítím, že moje výkonnost jde nahoru. Absolvoval jsem doma pár tréninkových závodů, které mi můj pocit potvrdily.

Takže jste už ve formě?

Myslím, že ano. Rozhodně jsem optimista. Celkem se mi dařilo na závodech Světového poháru v Davosu i Rybinsku. To jsem potřeboval, abych se chytil a pochopitelně si zvýšil sebevědomí.

Na který závod se těšíte nejvíce?

Ani tak nemyslím na nějaký konkrétní závod. Obecně můžu klidně říct, že Tour je udělená pro mě. Jsou tam dva sprinty a více bruslení než klasiky. To není u Norů samozřejmost… (smích) Nevadí mi klasika, ale bruslení mám radši.

Zmínil jste sprinty, co říkáte závodu uprostřed Prahy?

Bude to určitě hodně akční závod. Takové slibují velký kontakt s diváky a skvělou atmosféru. Těším se na pražský sprint, myslím, že podobné akce běžeckému lyžování pomůžou.

V prvním ročníku jste se trápil v posledním závodě při výstupu na Alpe Cermis. Jak na něj s odstupem vzpomínáte?

Bylo to hodně těžké a na konci jsem se cítil hrozně moc unavený. Pamatuju si kompletní trať, hodně to bolelo.

Takže už s tím máte hodně zkušeností?

Neříkám, že hodně. Znám ale pocity běžce, který to musí absolvovat. Minule jsem udělal nějaké chyby a teď už vím lépe, jak odstartovat a jaké zvolit tempo.

V kterých závodnících vidíte největší konkurenty?

Jmenoval bych Němce Göringa, Teichmanna a Angerera. Dále mé krajany Hetlanda, Roenninga. Nemůžu zapomenout pochopitelně na Lukáše Bauera. Před Vánocemi měl skvělou formu a silný bude určitě hlavně v distančních závodech. Otázkou je, jak se popere ve sprintech, v nich se dá hodně získat. No a mezi favority bych rád zařadil i sebe.