Umístění? To první muž celkového pořadí neřeší. Hlavně když je tělo v zápřahu a člověk se zasměje. Stejně jako při rozhovoru, který se během několika chvil a zásahům přihlížející Pavly Marečkové, jež zakončila rok 2013 na druhém místě, změnil v partnerské špičkování. „Takový neformální rozhovor, to se mi líbí," zakončil celé povídání čtyřnásobný šampion, jenž se dílčího vítězství opět nedočkal.

Marku, jak se zrodilo čtvrté vítězství v řadě za sebou?

Marek: Jednoduše jsme pokračovali. Už jsme mysleli, že nebudeme, ale vždycky jsme přišli.

Pavla: Je trapnej. Nikdo ze schopných chlapů nechodil, tak místo nedělní návštěvy kostela trénoval. (smích)

Marek: Ze začátku jsme to opravdu brali na lehkou váhu.

Pavlo, takže vaše druhé místo přičítáte pravidelné návštěvě kostela?

Pavla: Já to říkám takhle: Kde nic není, ani smrt nebere, ale bez práce nejsou koláče.

Marek: Já po večerech občas běhal, takže nějaké koláče byly.

Přitom loni jste říkal, že už tolik času mít nebudete. Chtěl jste si vybrat jen dvanáct disciplín a zbytek vynechat. Nakonec vám to ale nedalo?

Marek: Ukázalo se, že času bylo asi stejně.

Pavla: My ho doma večer nechceme, jen ať jde pryč. (na oko vážně)

Marek: Po večerech se to stíhá.

Letos jste získal o dvacet bodů méně. Dá se říct, že Marek Papoušek šel s formou dolů?

Pavla: Ano! (vypálí)

Marek: V některých disciplínách určitě ano. Ale držím se toho základu.

Pavla: A zestárl! (přidává si)

Hned ve třech disciplínách jste skončil druhý.

Marek: Jo. (skromně)

Pavla: Zas to nedotáhl. (jízlivě)

Marek: Zase jsem to nedotáhl. (pokrčí rameny nad svým prokletím) Lyžování mě mrzelo asi nejvíc, tam jsem věřil hodně, ale přijel Buchtík (Pavel Buchta, pozn. aut.), co byl v minulosti v reprezentaci. A třeba rychlobruslení je jasné, tam je Radim (Kamenský) o ty tři vteřiny zkrátka lepší.

Dílčí vítězství ale ne a ne přijít…

Marek: No… (odmlčí se) To je pravda. (hořce polkl) Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Na druhou stranu jsme zase po dvou letech vyhráli týmovou soutěž.

A neposloucháte to doma, že už by ta výhra ‚jako' mohla přijít?

Pavla: Mně je to úplně jedno. (poprvé odpoví seriózně) My to fakt neřešíme.

Marek: To je fakt. V podstatě o tom vůbec nemluvíme.

Pavla: My se bavíme asi takhle: ‚Pudeš? Nepudu. Póď!'

Marek: A řešíme, kam dáme dceru. Na některé disciplíny už ji bereme s sebou. Když je to disciplína delší a náročnější, musí zafungovat babičky.

Příští rok by vás mohl prohánět Vojtěch Klement, který se letos vyšvihl na druhé místo.

Marek: Je to velká naděje. Určitě na to má.

Pavla: Je sympatický, má pěknou přítelkyni, chodí sportovat spolu. O motivaci má postaráno. (smích)

Takže už vyhlížíte atak na pátý triumf?

Marek: Já vůbec nevím. V tuhle chvíli to nedokáži odhadnout.

Pavla: Když bude mít čas, tak půjde. (rozhodně)

Marek: Pokud se vydám na sjezdovku a vyrazím i na běžky, tak je možné, že už to zase celé dochodím. Záleží i na zdraví.

A co vy, Pavlo? Nedodala vám ztráta prvenství novou motivaci?

Pavla: Já ambice nemám. Pět kilo jsem ztloustla.

Počkejte, to jste říkala i loni a vypadáte pořád skvěle!

Pavla: Ne, je to ještě horší. (smích) Mládí má zelenou. Ostatní mají radost, když vyhrávají. A Martina Pelánová si vítězství zasloužila.

V sobotu 21. prosince je ve Veselíčku zakončení celého ročníku. Přijdete si pro ocenění?

Pavla: Já jsem nechtěla, ale Marek jet chce.

Téma pro převlek je zdravotnictví. Marku, nic lepšího vás jako učitele na zdravotnické škole nemohlo potkat. Půjdete vlastně v pracovním… (smích)

Marek: Už jsem to zamluvil. Uniformy budou.

--------------------

Všeumělka Pelánová: Výkony Marečkové mě hnaly dopředu

Martina Pelánová (vpředu) pózuje společně s trojnásobnou vítězkou Pavlou Marečkovou. Žďár nad Sázavou Sportovně nejvšestrannější ženou Žďárské ligy mistrů se pro rok 2013 stala budoucí právnička. Vysokoškolská studentka Martina Pelánová (na fotce vpředu), která z vysezeného trůnu sesadila trojnásobnou šampionku Pavlu Marečkovou, přitom vstupovala do 13. ročníku víceboje s úplně jiným cílem. „Chtěla jsem poprvé v životě dokončit všech šestnáct disciplín," prozradila Martina Pelánová hlavní motor její skvělé sezony.

Martino, jak dlouho víceboj děláte?

Dá se říct, že odmalička. Ale vlastně teprve druhý rok pořádně.

Boj o celkové vítězství byl dramatický až do poslední šestnácté disciplíny. Střelba ze vzduchovky není vaší silnou stránkou. Bála jste se o výhru?

Ani ne. (smích) Páji (Pavle Marečkové) bych to přála.

V celkovém pořadí jste nikdy nenakoukla do první desítky. Změnu přinesl až stříbrný rok 2012 se ziskem 1077 bodů. Letošních 1098 je tedy znamením, že stále jdete nahoru?

Dřív jsem toho moc neabsolvovala. A jestli jdu teď nahoru, těžko říct. Nevím.

Loni jste vyhrála tři disciplíny, letos jen cyklistickou časovku, podobně dopadla i Pavla Marečková, vypovídá to něco o letošním ročníku? Přišlo více specialistek?

Spíš bych řekla, že jde o náhodu. Je sice pravda, že třeba v terénním duatlonu byla výkonnostní lyžařka, ale jinak si myslím, že to bylo pořád na stejné úrovni.

Měla jste před sezonou nějaký cíl?

Chtěla jsem dokončit všechny disciplíny, protože loni se mi to kvůli nemoci nepodařilo. Plavání jsem musela vynechat.

Takže sezona vyšla náramně…

Myslím si, že jsem splnila víc, než jsem chtěla.

Přiznejte se, přece vám nebylo jedno, jestli skončíte první nebo druhá. Třikrát za sebou první Pavlu Marečkovou jste přece chtěla v celkovém pořadí porazit?

O rivalitě nemůžeme mluvit. Její výkony mě ale hnaly dopředu. Třeba na cyklistické etapě jsem se jí chtěla udržet, ale to se mi nepodařilo.

Kde se podle vás zrodil klíčový bodový odstup?

Asi na kolečkových bruslích a short tracku, tam mám nad Pájou převahu, protože jsem se tomu v mládí věnovala.

Nyní je před vámi další ročník. Půjdete do něj opět naplno nebo už máte splněno?

Momentálně jsem v Brně, kde mám před sebou poslední rok vysoké školy, takže zatím nevím, jestli budu vůbec dojíždět. Když to bude možné, ráda se zúčastním.