Karolína Štěpánová má doma dva vzory, zásluhou kterých se bojovým sportům začala věnovat. Prvním byl otec, který má také světovou zlatou medaili, druhým bratr. „V mládí jsem začala s judem, které jsem si vybrala sama. On tam šel trénovat můj bratr, kterého tam poslal taťka. Ten nás oba ke sportu vedl,“ ohlíží se za počátky své sportovní kariéry. „Chtěl, abychom od malička něco dělali a získali tak určitou disciplínu. Já jsem před tím ve školce tancovala. Ale jednou mě vzali s sebou, abych se podívala. Judo se mi zalíbilo, zkusila jsem si ho, a vydržela jsem u něj osm let.“

I v judu byla úspěšná a pyšní se několika tituly. Je například dvojnásobnou mistryní České republiky. „Procestovala jsem s judem ohromně moc zemí a moc mě to bavilo. Poslední rok ale byl pro mě takový horší,“ připouští Štěpánová. „U nás ve Žďáře jsem se už neměla moc kam posouvat. Jezdila jsem proto na tréninky do Brna. Tehdy se ale blížily přijímačky na střední školu, navíc jsem v pubertě měla takové horší období. Takže jsem se sportem na rok přestala.“

V té době skončil se sportem i bratr Karolíny. „Taťku to hodně naštvalo,“ vzpomíná s úsměvem. „Bratr proto začal chodit na jiu-jitsu. Asi po třech měsících mi začal vysvětlovat, jak to tam chodí. Mně už nějaký pořádný pohyb také chyběl. Občas jsem sice chodila do fitka nebo lehce na aerobic, ale nebylo to ono. Zkusila jsem tedy jiu-jitsu, a jsem mu věrná dosud.“

Biatlonista Michal Krčmář zatím plánuje kariéru na dvě sezony. Po mistrovství světa 2024 v Novém Městě na Moravě si vyhodnotí další působení
Těžký trénink. Sníh mizel před očima, brali jsme si staré lyže, prozradil Krčmář

O tom prosadit se v některém z kolektivních sportů Karolína neuvažovala. „Já obecně nemám kolektivní sporty ráda. Vadí mi, že tam nemohu soutěžit čistě za sebe. Osobně sice mohu dát do svého výkonu sto procent, jenže když nebude fungovat tým, je to vlastně úplně zbytečné,“ vyznává se.

Na tréninku jiu-jitsu našla Karolína znovu velkou chuť do sportování. Je to i proto, že je jiu-jitsu komplexnější sport než judo? „Stoprocentně. Na jiu-jitsu se mi líbí, že má každý vymyšlenou svoji hru. Existuje tam přes sto technik, a každá pozice má různé útoky a ukončování,“ vysvětluje Štěpánová. „V judu si můžete nacvičit jeden chvat, a tím být úspěšný. Za osm let v judu jsem měla stoprocentně nacvičený jediný útok. A vycházelo mi to. V jiu-jitsu si každý může najít to, co mu vyhovuje. Někdo to hraje více na sílu, někdo na techniku. Já jsem svoji hru objevila zhruba před rokem. Líbí se mi také to, že i když mám nějakých pětapadesát kilo, jsem schopná porazit pětasedmdesátiletého klučinu.“

Samozřejmě jenom na tréninku. „U nás ve Žďáře jsem jediná holčina, která jiu-jitsu trénuje. Pro mě je to vlastně pozitivum. Cvičím s klukama, kteří mají o dvacet i více kilo více. Tím, že jsem navyklá na těžké tréninky, je to pro mě lehčí na závodech. Tam závodím s holkama, které mají pětapadesát nebo šedesát kilo. Podle toho, kam se dostanu,“ dodává.

Třebíčský veterán Petr Mejzlík na světovém šampionátu v Abú Dhabí.
Neskutečný zážitek. Umořil mě běh, přiznal Mejzlík po finále mistrovství světa

Jiu-jitsu je kombinací tří druhů japonských bojových sportů - juda, karate a aikida. Jedná se tedy o kontaktní sport, vyznačující se dvěma hlavními formami. Bojové jiu-jitsu, tzv. fighting, a boj na zemi - Ne-waza. „Největší úspěšnost mám v boji na zemi,“ prozrazuje Štěpánová. „Zápas v jiu-jitsu začíná vždy v postoji. Pro to mám dobrý základ z juda. Udělám si na úvod nějaký svůj take-down (technika, kdy protivníka hodíte na zem - pozn. autora) a potom se již celý zápas odehrává na zemi.“

Účast na World Jiu-Jitsu Festivalu byla dosavadní vrcholnou akcí v kariéře Karolíny. Největší starosti na něm přitom měla paradoxně sama se sebou. „Největší problém jsem měla s vlastní psychikou. Všechny soupeřky byly lepší než já, měly i lepší statistiky. V nich jsem byla vždy horší. Například letos jsem dostala modrý pásek, a ten jsem měla ze všech startujících nejkratší dobu. Proto jsem se ohromně bála, že jedu takovou dálku a nepředvedu to, co bych chtěla,“ netají zpětně Štěpánová. „V prvním zápase jsem ale viděla, že moje hra funguje. Uvědomila jsem si, že na to mám, a potom už mě tam nic nepřekvapilo.“

Biatlonistka Jessica Jislová
Poslepovaná biatlonistka. Od každého trenéra jsem si něco vzala, tvrdí Jislová

V osobním životě Karolína studuje zdravotní školu a v roli sestry získává praxi v nemocnici. Jakoby žila ve dvou světech. V bojovém kontaktním sportu, který nezřídka bolí. A přitom pečuje o nemocné či slabé: „V nemocnici jsem se stoprocentně naučila pracovat s psychikou. Umím zachovat takovou neutrální emocionalitu a empatii, které jsou důležité. Přijde mi, že to mám i vrozené. Praxe v nemocnici mi opravdu dala ohromně moc.“

Se zdravotnictvím se nechce loučit ani po maturitě. V jaké roli? „Ráda bych studovala i vysokou školu. V mém rozhodování vyhrála studia oboru všeobecné zdravotní sestry se specializací na internu na Karlovu univerzitu. Abych měla pořád všeobecný rozhled. Následně bych chtěla jít na magisterské studium sportovní psychologie a zaměřit se na fyzioterapii,“ plánuje úřadující mistryně světa Karolína Štěpánová.