Ve čtvvrteční smíšené štafetě figuroval jako náhradník, ale po té, co onemocněl Michal Šlesingr, dostal šanci, a nabízenou příležitost využil. Má lví podíl na českém bronzu. „Pořád mi ještě nedochází, co se stalo," usmíval se v cíli.

Jardo, jaké jste měl pocity, když jste se dozvěděl, že pojedete mix? 

Ze začátku to bylo v pohodě a já si myslel, že to tak i zůstane. Potom však přišel stres a chvíli trvalo, než jsem se zase srovnal. Na start jsem už ale šel v klidu.

Nalila vám sílu do žil bouřlivá divácká kulisa?
Je to fantastické, co tady ty lidi (včera vidělo závod 27 tisíc diváků – pozn.) vytvořili. Snažil jsem se je nevnímat, ale když se mi tak dobře běželo, tak to nešlo. Na střelnici jsem se ale musel zklidnit a pokusit se vypnout, aby mě nerozhodili.

Se střelbou jste byl spokojený?
Střelba byla dobrá, s jedním dobíjením jsem spokojený.

Stačil jste něco říct Ondrovi Moravcovi, když jste ho vysílal na závěrečný úsek?
Jo, ale jenom: ‚Jeď'

Před poslední ránou ve stojce jste měl větší proluku. Co se stalo?
Nevím, nevnímal jsem.

Jak jste se cítil na trati?
První kolo se mi jelo dobře. Naštěstí byl rychlý sníh, takže jsem vydržel i v tom třetím.

A v cíli?
Byl jsem překvapený, jak to šlo. Na druhou stranu jsem cítil dost bolístek, nejen ten loket. Připadal jsem si, že mi je daleko více než třicet.

Takže bronz je sladkou tečkou za vaším martýriem?
Ano, kruh se uzavřel. Mám strašnou radost. Ve dvou světových šampionátech za sebou mám medaili.