Původně měl v tomto ročníku spíše jenom sbírat zkušenosti. Místo toho se mladý Robert Halíček rychle zabydluje na pozici pravého křídla házenkářů Nového Veselí. Důkazem mohl být poslední zápas proti Plzni, který odehrál prakticky bez střídání. „Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu pravidelně hrát mužskou extraligu, navíc dostanu smlouvu, asi bych mu nevěřil,“ přiznal v rozhovoru pro Deník talentovaný Robert Halíček, který teprve na začátku června oslaví dosažení plnoletosti.

Roberte, váš progres během této sezony je málo vídaný. Věřil jste před jejím začátkem v to, že byste se propracoval do základní sestavy?
To by mě určitě ani nenapadlo. Do sezony jsem vstupoval s tím, že když naskočím na pár minut do každého zápasu, budu rád. Přál jsem si především získávat potřebné zkušenosti.

Realita ovšem byla úplně jiná.
Ano. Postupem času jsem hrával stále víc a víc, naposledy doma s Plzní skoro celých šedesát minut. Jsem za to nesmírně vděčný, je to pro mě velká odměna za můj přístup, snahu a píli.

Jak jste se vlastně dostal do Nového Veselí?
Pocházím a bydlím v Újezdu u Brna. Zde jsem také v šesti letech s házenou začínal. V patnácti letech jsem přestoupil do Nového Veselí, když si mě jeho trenéři vybrali do Tréninkového centra mládeže. Bylo to pro mě před těmi necelými třemi roky docela velké váhání, jít na internát, odejít od rodiny a kamarádů.

Co nakonec rozhodlo?
Pořádně jsem si všechno srovnal v hlavě a došel k názoru, že taková nabídka se jen tak neodmítá. Proč to nezkusit, když trenéři cítí, že bych na to mohl mít. Touha to vyzkoušet u mě převážila.

V letošní sezoně tak vlastně přeskakujete kategorii staršího dorostu, říkám to správně?
Přesně tak. Dva roky jsem nastupoval za mladší dorost, letos to pak měla být moje první sezona ve starším dorostu.

Předpokládám, že studujete střední školu. Jaký obor jste si vybral?
Ve Žďáře nad Sázavou letos navštěvuji třetí ročník Střední průmyslové školy, konkrétně obor Ekonomika a podnikání.

Dá se skloubit studium na střední škole s házenou na té nejvyšší úrovni?
Je to náročné, ale škola i učitelé jsou vůči nám tolerantní a vstřícní. Nemají problém s tím, že občas na nějaké hodině chybím, nebo i s tím, pokud pošlu stanovený úkol o něco později. Určitě se to dá zvládnout.

V tomto týdnu jste v Novém Veselí podepsal svoji první smlouvu. Jaké jste měl při jejím podpisu pocity?
Jen samé příjemné. Beru ji jako projevení důvěry, ale rovněž také jako ocenění mé práce i přístupu. Jsem jen rád za to, že si mě chtějí ve vedení klubu pojistit na další dvě sezony a přejí si, abych tu zůstal.

Během jednoho roku to pro vás musí být docela velký skok?
Je to skvělý pocit. Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu hrát pravidelně mužskou extraligu, navíc dostanu smlouvu, asi bych mu nevěřil.

Jen výsledky mužstva v této sezoně by asi mohly být o něco lepší…
Rozhodně ano, ale asi si tím musíme projít. Sice jsme v tabulce až předposlední, i výkony by měly být lepší, ale stejně si myslím, že bodů mohlo a mělo být více. V některých zápasech, třeba v Plzni nebo dvakrát proti Brnu, to byly typické příklady toho, proč máme těch bodů jen pět.

V čem vidíte hlavní nedostatky nezkušeného kádru?
V mnoha utkáních jsme sice byli lepším týmem, jenže pak pokaždé přišla pětiminutovka, kterou jsme prohráli 0:4 nebo 0:5, což nás psychicky sráží. Je to sice jakási mladická nezkušenost, ale na ni se nedá donekonečna vymlouvat. Musíme si lépe nastavit naše hlavy na zápas, nesmíme opakovat takové chvilkové výpadky.

Do konce základní části zbývají ještě čtyři kola. S čím do nich půjdete?
Motivace je jasná, neskončit poslední. Venku máme Zubří a Kopřivnici. To jsou protivníci, proti nimž jsme schopni nějaké body získat, reálné to rozhodně je. Doma naopak přivítáme silné týmy Karviné a Dukly. To budou náročné duely, ale zkusíme v nich překvapit.

Pokud se podíváme více do budoucnosti, čeho by chtěl Robert Halíček ve své kariéře dosáhnout?
Mojí motivací je dlouhodobá smlouva, kterou jsem v Novém Veselí na nadcházejícího dva a půl roku uzavřel. Chci zde podávat co nejlepší výkony a dál se zlepšovat. Co bude dál, to příliš neřeším. Chci být každý další den lepším, než jsem byl včera, posouvat se výkonnostně dál kupředu. Jsem přesvědčený, že pokud se něco má stát, tak se to stane, když ne, tak ne. Proto se dopředu příliš nedívám.