Příznivci běžeckého lyžování si asi vybaví, že jste měl před časem na starosti logistiku seriálu Tour de Ski. Jakou pracovní náplň máte nyní?

Pracuji nadále pro Mezinárorní lyžařskou federaci, mám na starosti média, PR komunikaci úseku běhu na lyžích. Pocházím z Nového Města a u lyžování jsem se motal odmala. Dříve jsem také pracoval v organizačním týmu pro mistrovství světa v Liberci jako sportovní manažer. Na jaře 2009 se mě tehdejší šéf běhu Jürg Capol zeptal, jestli nechci dělat pro FIS. Já řekl, že určitě. Měl jsem na starosti webovky a sociální media.

Pomyslný štafetový kolík přebíráte po Sandře Spitzové…

My jsme skvělý tým,byl to hladký proces. Roli tiskového mluvčí jsem převzal od Sandry po sezoně 2011/12, když skončil Jürg Capol. Došlo k posunu, jeho tehdejší asistent Pierre Mignerey se stal Race direktorem, šéfem disciplíny. Sandra se posunula do pozice logistiky a všeho, co nesouvisí přímo se sportem: ubytování, televizní práva, je koordinátorem jednotlivých akcí seriálu . No a já šel na její místo a mým kolegou pro web a sociální sítě je Jeff Ellis. To je bývalý kanadský lyžař, manžel Kikkan Randallové. Jsme čtyřčlenný tým a myslím, že nám to funguje spole docela dobře.

Bavil jste se se Sandrou, jakým způsobem váš úsek vést?

Ne, každý si to děláme tak trochu po svém, každý si do svého ranku vnesl svoje prvky. Nic složitého to není. Stěžejní je znát lidi, s kterými komunikujeme, a pak se výsledky dostaví.

Poslouchají vás lyžaři běžci?

Ano, musí. (smích) Nedbalí být nemůžou. Přistupují k tomu ale profesionálně, nemůžu si na nikoho stěžovat. Dobře vědí, že i my jim vycházíme vstříc. Necháme jim vydechnout, ale to povinné kolečko mezinárodní televize, národní televizní společnosti, mixzóna, tiskové konference a podobně absolvovat musí.

Je vám někdo z běžců za tu dobu bližší?

Ani nemůžu říct, je dobré si udržovat profesionální odstup. Spolu ale trávíme během zimy hodně času, takže se dobře známe, pokecáme, ale vyloženě kamrádi být nemůžeme. To nastává spíš se servisem jednotlivých týmů, jako je to třeba u Čechů Lukáš Sachr. Českým běžcům samozřejmě fandím, bavím se s nimi, ale snažím se být neutrální.

Najde se naopak mezi běžci nějaký „pavouk"?

Když Rusové dobře jedou a jsou na pódiu, je to snimi složitější kvůli jazykové bariéře. Mladí málo mluví anglicky, nebo mají ostych a odstup. Nejsou si sebejistí, aby mluvili cizím jazykem. Na druhou stranu, když jim někdo řekne: ‚Tady budete!' Tak tam jsou a čekají, dokud je třeba, nehnou se z místa. Jsou zvyklí na režim a poslouchat.

Jsou i jiní, kdo má problém s angličtinou?

Někdy lidi neradi mluiví anglicky, preferují mateřštinu. Kromě Rusů i Němci nebo čerstvý příklad Francouzi v Planici. Jenže angličtina je hlavní komunikační jazyk FIS. Jsou ale jen detaily, nikoli problémy.

Těšíte se už s předstihem do nějakého střediska?

Samozřejmě rád jezdím do Nového Města, to je pro mě srdcová záležitost. Bohužel se už sem nevracíme tak často. Je to v menší intenzitě, ale snad to bude do budoucna lepší. Pak mám rád obecně Skandinávii, top je pochopitelně Holmenkolen v Oslu. To je středisko pár excelance. Vždy je areál narvaný spoustou lidí. Uchvátilo mě Lenzerheide. To je relativněn nové středisko v krásných švýcarských horách, kde taky chodí lidé hodně. Rád jezdím do Itálie, speciálně do Val di Fiemme, kde končí Tour de Ski s populárním výšlapem na Alpe Cermiz. To je vždycky velký zážitek.

To už jmenujete skoro polovinu Světového poháru…?

(smích) Ano, těším se na každé místo. Je to pestré, všude je jiný organizační výbor a je to změna, která je potřeba. To je na mé práci to nejzájímavější. Poznám spoustu lidí i různé druhy práce, přístupy.

Vítězí v běhu stále tradice, nebo nová místa?

Jak v čem. V poslední době se nám ale naštěstí dařilo vybírat místa nová, ve většině případů se ukázalo, že napoprvé se ukázala ve velmi dobrém světle. Pokud nebyla i lepší než tradiční, jako třeba Lenzerheide nebo Quebeck. V kalendáři mamé dobrý mix tradičních (Oslo, Lahti, Falun, Val di Fiemme) s novými destinacemi. Letos bude na konci sezony turné po Kanadě: Ottawa, Montreal, Vocatino, Quebeck, Canmore. Tam se moc těšíme.

Ze Světového poháru vypadli Rakušané, dost často se nedostane na Poláky. Své problémy mělo i Nové Město. Je to těžké, vracet se do kalendáře?

Sezona je krátká, počet víkendlů je omezený. Začínáme poslední víkend v listopadu, končíme v půlce března. Není jednoduché dostat se do pozice pořádat Světový pohár každý rok. Máme ale rotační systém: Francouzi, Poláci, Slovinci mají svěťák tak jednou za dva roky. Pro nás je důležité, že když už někoho do rodiny přijmeme, aby se tam Světový pohár vracel. Chcem dlouhodbě pracovat, aby se úroveň minimálně udržovala. Filozifií je vracet se na osvědčená místa.

Takže jak si stojí Nové Město na Moravě?

Už teď můžu slíbit, že v roce 2018 bude mít v programu Světového poháru opět distanční závody. Je to vždy obecně diskuze mezi FIS a národním svazem, který nominuje pořadatele. Pokud bude zájem ze strany českého svazu a pořadatele, myslím, že se sem bude svěťák každé dva roky vracet.

V nejbližších letech se bude stěhovat Světový pohár do Asie. Co tomu říkáte?

V následujících letech budeme do Asie létat často, příští rok bude v Koreji, což je před olympiádou v Pchjongčangu povinnost. V roce 2022 bude olympiáda v Pekingu, takže rok před tím tam bude i Světový pohár. Je to složité, logisticky náročné, přelet přes hodně časových pásem. Pro Evropany je obtížné se aklimatizovat. Letět uprostřed sezony je problém, proto se snažíme Světový pohár držet v rozumných vzdálenostech, protože jsou závody skoro každý víkend. Nemůžu mluvit za firmy, co se týče prodeje televizních práv či materiálu běžeckého lyžování, ale nejsem si úplně jistý, jestli je to pro běžecké lyžování dobře. Velký boom ale neočekávám.