Martina Sáblíková je už nyní legenda

Byl to nejtěžší závod v životě Martiny Sáblíkové. "Po projetí cílem mi bylo tak špatně… hrábla jsem si asi jako nikdy,“ přiznala.

Zlatá olympijská pětka ve Vancouveru. Trať, kde málokdo pochyboval o tom, že by mohla nevyhrát. Kde od prosince 2006 podlehla jen jednou svému vzoru, Němce Pech〜steinové, která však uvázla v dopingových sítích. „Každý říká, že se musí dávat sto procent. Ale ona dala sto deset. To jsou ty morálně volní vlastnosti v posledních dvou kolech,“ říkal trenér Petr Novák. „Teprve teď si to může začít pořádně užívat.“

Vyrazila v poslední dvojici s Němkou Anschützovou. Na 600 metrech už byla první, náskok kolísal, ale pořád zůstával vyšší než vteřina. Až v posledním kole povolila. Kouč křepčil u vnitřní strany oválu. Jak projela okolo, uklonil se. „Díky, díky, díky,“ křičel. „Čas to byl suprový na zdejším pomalém ledě. V Calgary nebo Salt Lake City by padaly světové rekordy,“ tvrdil.

A pak na čestné kolo zamířil na místo ní on. „Aby si to lidi užili,“ vysvětloval. Aplaudovali Češi, Norové i Kanaďané.

Ona se zatím došourala na lavici uprostřed haly. Jen pomalu se vyškrábala na stupně vítězů pro květiny. Pak tisková konference, dopingová kontrola.

Sedmá tady…

První telefon. Od premiéra Fischera… Na slavnostní vyhlášení v BC centru ji vezl autem stejný muž jako pro první zlato před týdnem, John Prior, veterán z afghánské války. „Čekal jsem to, je úžasná,“ říkal.

Přitom stačilo tak málo. Večer před startem cítila bolavý stehenní sval. Spustila se jí rýma, s odřeným nosem a červenýma očima nemohla usnout. Dostala malého panáčka alkoholu. Po půlnoci stejně brousila po pokoji.

Trenér vstal, dal jí prášek na spaní a sedl si k její posteli. Víc než dvě hodiny hlídal její sny. „Vrátili se sousedi nad námi a dělali pořádný bordel,“ bál se. Ráno vstali jako obvykle okolo osmé a vynechali dopolední rozjetí. „Martina usnula.“ V šatně na lavici. Zmožena únavou, prášky i očekáváním. „Nebudil jsem ji. Umí jet z voleje, věděl jsem, že to zvládne,“ už zase věřil trenér.

Mohla být někdy víc vyčerpaná? „Už zapomněla na ty chvíle, kdy jsem jel za ní a sbíral ji z ledu. Zajížděl jsem ji na manťák a ona o sobě nevěděla, kolikrát byla v bezvědomí, jak si hrábla.“

Teď se zařadila mezi největší legendy českého sportu, těsně za Zátopka, Čáslavskou, Železného…

Na zimních olympiádách nikdo nezískal cennější sbírku než ona. Lyžařka Neumannová má 1 zlato, 4 stříbra, 1 bronz a hokejista Jiří Holík 2 stříbra a 2 bronzy. „Teď mi nic nedochází. Jen to, že mě strašně bolí nohy,“ zasmála se rozpustile, když opouštěla svoji zlatou halu.

-------------

Jak jela aneb zlatá 5

výsledný čas 6:50:92
200 m – 3. – 0,18
600 m – 1. + 0,18
1000 m – 1. + 1,40
1400 m – 1. + 1,79
1800 m – 1. + 1,47
2200 m – 1. + 1,18
2600 m – 1. + 1,37
3000 m – 1. + 1,45
3400 m – 1. + 1,53
3800 m – 1. + 1,59
4200 m – 1. + 1,45
4600 m – 1. + 1,30
5000 m – 1. + 0,47

---------------

Rychlobruslařka bude na známce i medaili