Kliknutím zvětšíteNení to ojedinělý případ. Spíše je jedná o reálný obraz situace, která panuje ve sportovním prostředí. Zejména pak v odvětvích, která jsou komerčně méně zajímavá.
Už před několika týdny se pro Deník vyjádřil předseda havlíčkobrodských volejbalistů Václav Meloun v tom duchu, že klub navzdory účasti hned v několika ligových soutěžích hospodaří s ročním rozpočtem jen v řádu statisíců. Že je to možné, je dáno tím, že v něm působí nadšení trenéři, kteří to pro peníze nedělají. „Daří se nám získávat granty. Uvažujeme, že letos nějaké alespoň symbolické odměny trenérům vyplatíme,“ předpovídá.
Má to ale jednu podmínku. Musí na ně zbýt. „Čekáme, jak to bude vypadat s nutností testování. Pokud budou stačit testy podobné těm ve školách, pak to nákladově zvládneme,“ uvažuje Václav Meloun, ale jedním dechem dodává: „Trenéři u nás dělají víceméně zadarmo a jinak to nebude ani v blízké budoucnosti.“
Věrnost klubu až za hrob prokazuje Jaroslava Jirsová, trenérka basketbalu v Pelhřimově, a někteří její kolegové. „Odměny dostáváme, využíváme grantů. Já a zhruba polovina kolegů je ale dáváme klubu zpět jako sponzorský dar,“ šokuje.
Přitom mládeži Sojek se věnuje dlouhé roky. „Trénuji od doby, kdy s basketbalem začala dcera Petra. Té bylo tehdy nějakých sedm, teď jí je sedmadvacet,“ zmiňuje letitou lásku ke klubu i sportu jako takovému.
Nepatrně lepší situace je ve florbale, který se tlačí na výsluní a mládežnickou základnou se může rovnat i těm největším sportům. První zaměstnance mají v Pelhřimově a Třebíči. „U nás to prvním rokem dělá Michal Pazderník,“ informuje Ladislav Bazala, organizační pracovník Snipers.
Na jeho plat ze značné míry přispívá klub, část kryjí dotace z grantů od státu a také od České florbalové unie. „Ale to je tak jedna pětina,“ doplňuje. Navíc jeden profesionální trenér celý klub obhospodařit nedokáže. Pomáhají mu dobrovolníci a jejich odměny jsou hodně podobné těm výše zmíněným v jiných sportech.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
