O přechodu od Fordu k Toyotě jste se rozhodli až na podzim. Nepodcenili jste trochu přípravu?
Mohlo by to tak vypadat, ale nebylo tomu tak. Nebyla jiná možnost. Pokud jsme chtěli jet, museli jsem se přizpůsobit situaci. Teprve v říjnu padlo rozhodnutí, že vůbec pojedeme, a že to bude v novém autě. V listopadu jsme sice získali auto, ale kvůli pandemii nebylo v našich možnostech je otestovat v teple a v písku.

Nebyla to ale přece jen chyba? Vaše Kráska, jak jste starší speciál z jižní Afriky pojmenovali, vás ale dost prověřila…
Zpětně by bylo možné říci: Asi jsme neměli jet. Ale v tu chvíli rozhodlo odhodlání překonat virus, jet, jako kdyby byl normální svět. A když ta možnost byla, a věděli jsme, že Dakar opravdu bude, tak jsme se rozhodli tuto příležitost využít. Chtěli jsme dát našim fanouškům naději. Že nám mohou fandit jako ve starém světě. Vůbec jsme si nepřipouštěli, že by covid mohl Dakar zastavit. A nezastavil ani nás. Vzalo nám to sice hodně energie, ale jsem nesmírně hrdý, že se nám podařilo dojet.

Tomáš Ouředníček
- Jednapadesátiletý pilot a současně šéf stáje Ultimate Dakar Racing se narodil v Brně, pracuje a žije ve Velkém Meziříčí.
- Svůj první Dakar absolvoval v roce 2009 po boku Miroslava Zapletala. Posádka skončila na neuvěřitelném 7. místě a Ouředníček je dodnes nejúspěšnějším českým dakarským navigátorem.
- Jako pilot dokončil všech pět Dakarů do nichž odstartoval. Dosud nejlepším dakarským umístěním je 17. pozice, jíž dosáhl spolu s navigátorem Davidem Křípalem v týmu jihlavského jezdce Martina Prokopa.

Jaké jste si během závodu dávali šance, že dojedete?
Od druhé etapy nebyl snad den, kdy bych si neříkal, že tady definitivně končíme. A díky tomu, že můj parťák David Křípal je tak nezlomný, jsme vždy pokračovali. Říkali jsme si, že dokud se auto bude nějak hýbat, pojedeme dál. Situace byla dramatická do posledního dne. Před startem do poslední etapy jsme si mysleli, že už máme nejhorší za sebou a bude se jen mávat divákům. Byly tam však možná nejtěžší duny v celém závodě a to byl ve chvíli, kdy jsme už neměli náhradní díly a museli šetřit auto, téměř smrtící rozsudek. Sedmdesát kilometrů před koncem celého Dakaru se auto zastavilo a bylo to bezvýchodné. Po jedenácti dnech trmácení. Ale pak se stal zázrak. Místní fanoušek nám v poušti opatřil vodu do chladiče, auto jsme opravili a mohli jsme vidět cíl.

Původně jste uvažovali, že by ve vašem týmu jela i další posádka s produkčním vozem. Proč nakonec jelo jen jedno auto?
Druhá posádka se nestihla na závod připravit. Dakar jsme letos pojali nízkorozpočtově, měli jsme jen tři mechaniky a žádnou asistenci na trati. Omezené bylo i množství náhradních dílů.

Ale poloos jste měli relativně dost…
Ani jsem nevěděl, že jich máme tolik. Nám odcházely bohužel na trati a výměna poloosy v dunách je opravdový zážitek. Poloosy trápily i mnohé další posádky, ale v našem případě to bylo extrémní. Pravděpodobnou příčinou byla výška podvozku, ale ještě to budeme muset prozkoumat, až se auto vrátí.

K technice od Toyoty jste se vrátili po letech s Fordem. Bylo to dobré rozhodnutí?
Jednoznačně ano. Ze začátku jsem byl nadšený a s Toyotou jsme spokojeni. Kráska, byť je z druhé ruky, se chovala výborně a když nám to jelo, tak jsme se pohybovali kolem patnáctého místa. Tedy tam, kde jsme chtěli být. Musíme si ale vzít ponaučení a už nikdy nejít už do rizika s neotestovanou technikou. Největší problémy způsobila závada elektroniky, kvůli níž zřejmě odcházela různá čidla a motor se přehříval. Navíc nás také brzdily časté defekty, které byly způsobené zřejmě výrobně nepovedenou sérií pneumatik.

Co bude dál? Necháte si Krásku nebo ji nahradíte něčím novějším?
Máme v úmyslu bojovat o tovární auto Toyota Gazoo Racing. Budeme potřebovat výrazně posílit rozpočet, ale ohlasy sponzorů jsou zatím nadějné.

Letos jste skončili dvaačtyřicátí. Není to pro partnery málo?
Máme úžasné sponzory, kteří nám fandí a mají nás rádi. Bylo jasné, že jedeme starším autem a nemáme ambice na velký výsledek. Byl to jakýsi překlenovací Dakar a to, že jsme dokončili, má velký ohlas. Naší výhodou je možná také zarputilost. Jsme sice malý český tým, ale opět jsme dokázali, že se nevzdáváme. Sebastianu Loebovi odešlo rameno nápravy a vzdal. Taková závada je pro nás téměř banalita. Navíc máme docela dobré i dojezdové skóre. Kromě roku 2010, kdy jsme s Mirkem Zapletalem havarovali, jsem všechny Dakary dokončil. Letos jsem si dovezl sedmou medaili a s Davidem držíme nepřetržitou řadu čtyř dokončených Dakarů.

Jen zarputilost ale na Dakaru zřejmě nestačí. Je možné v takové soutěži vůbec pomýšlet na dobré umístění s jediným autem na trati?
Určitě chceme, aby nás příště jelo víc. Už jsme se dohodli s Olgou Roučkovou, která chce přesedlat z buginy. Nachystáme pro ni proto produkční Toyotu Land Cruiser. Tato kategorie je pro takový krok ideální. Není to tak rychlé jako kategorie T1, ale překážky jsou stejné. Olga je úspěšná a výborná závodnice a určitě to bude posila. Jsme rádi, že se rozhodla spolupracovat zrovna s námi.

Jaké jsou vůbec plány pro letošní rok?
Máme naplánované tréninky a čekáme, co dovolí pandemie. Rádi bychom, aby se oteřelo Maroko. Tam bychom také chtěli startovat na závodu Morocco Desert Challenge. Ten měl být v dubnu, ale je přesunut na září. V tomto termínu to bude výborná příprava na Dakar a pro nás je to navíc srdcová akce. Tento největší africký závod a třetí největší rally-raid na světě jsme před čtyřmi roky vyhráli, o rok později jsme tam ale ošklivě havarovali. Letos bychom proto rádi chtěli opět útočit na vítězství a dokázat, že to nebyla náhoda.

A Dakar 2022?
Pro nás byl letošní ročník zdrojem poučení, že už si nemůžeme dovolit rozhodování na poslední chvíli. Na začátku května bude jasné, jak pojedem, s čím pojedem, jaké bude financování. Toto je důležité proto, abychom na začátku září mohli mít všechno nachystané. Určitě pojede Olga Roučková s Land Cruiserem. A je možné, že pojede i třetí auto. Větší počet aut znamená možnost rozdělení nákladů. Pokud platí heslo Co tě nezabije, to tě posílí, budeme myslím na příštím Dakaru výrazně silnější.