„V roce 1968 jsem byl zvolen předsedou běžeckého úseku Svazu lyžařů České republiky. Tehdy se u nás konal jediný mezinárodní závod Tatranský pohár. Chtěli jsme i mezinárodní závody v českých zemích. Dlouho se to nedařilo, muselo se nejdříve požádat o mezinárodní styk. V roce 1971 měl naši žádost Mezinárodní lyžařské federaci FIS předat tehdejší tajemník olympijského výboru Vladimír Pácl. Odjel, a to bylo naposled, co jsme ho na půdě tehdejšího Československa viděli, protože emigroval. Ale naši žádost ještě vyřídil, takže Zlatá lyže se konečně stala mezinárodním závodem," popsal počátky světového věhlasu novoměstské Zlaté lyže Ladislav Slonek.

Takže od té doby závodili v Československu na Zlaté lyži i sportovci ze zahraničí?

Nebylo to jednoduché, protože bylo rozhodnuto, že nový mezinárodní závod v běhu na lyžích bude půlen se Slováky, kteří si nechali Tatranský pohár a nově vzniklý Bezroukův memoriál. V jednom roce se tak jely oba závody, organizovalo je Nové Město i Zvolen. Pomalu jsme ale dostávali navrch a nakonec se Zlatá lyže osamostatnila.

Kdy se tak stalo?

V roce 1974. V tomto roce se Zlatá lyže poprvé jela jako zkušební závod pro světový pohár. Vědělo se, že jsme v Novém Městě schopni udělat trať. Uvažovalo se i o Harrachově, ale tam takové zázemí nebylo. První oficiální světový pohár se běžel v roce 1981, a to byl běh na 20 kilometrů žen. Postupně jsme naučili místní podnikatele poskytovat zahraničním návštěvníkům ubytování, donutili jsme všechny funkcionáře, aby se jazykově zdokonalovali. Organizace prvních mezinárodních závodů byla velice těžká, nebýt Brna, tak bychom je vůbec nemohli pořádat.

Jakou roli v nich hrálo Brno?

Z Brna jsme sehnali překladatelky z veletrhů, které dělaly hostesky, domlouvaly cizím týmům stravu a všechno ostatní. Když přijeli poprvé Švédové, tak si s sebou přivezli i pitnou vodu. Měli špatné zkušenosti z bývalého Sovětského svazu, kam si vozili i vlastní hrnce.

Nové Město hostí letos dva světové poháry, biatlon se uskuteční v prosinci. Zkomplikovalo to organizaci závodů?

To byl hlavní důvod pro budování zásobníku sněhu.

Když už jsme se dostali k zásobníku, který je plněn technickým sněhem, objevují se obavy, zda se při výrobě sněhu nepoužívají chemické prostředky.

Technický sníh děláme jen z vody, a to z vody z povrchových zdrojů, ne ze studní ani z vrtů. Používáme pouze měkkou povrchovou vodu. Napodobujeme přírodu, která je velkou kouzelnicí. Naše sněhové vločky ale nejsou takové, jaké padají z nebe. Jsou trochu jiné, ale mají pro naši potřebu jednu skvělou vlastnost hned tak neroztají, vydrží podstatně déle než přírodní sníh. Mají charakter terciárního sněhu firnu.

A nemá to vliv na klíčení a růst rostlin na jaře, když taje později, než bývá v přírodě obvyklé?

Problém to možná může být v alpských zemích, kde se na sjezdovkách pase dobytek. V důsledku pozdějšího tání se musí posunout i pastva. To se nás ale netýká.

Bez technického sněhu by to už asi nešlo, že?

Určitě ne. Teď jsme vyráběli technický sníh na víkendový světový pohár v běhu na lyžích a také musíme naplnit zásobník, abychom měli dost sněhu na prosincový světový pohár v biatlonu. Bylo to velice náročné, ale zvládli jsme to. Příštím rokem to bude již jednodušší, protože v podstatě použijeme sníh ze zásobníku, který pak doplníme na další sezonu.

Vraťme se ještě k organizaci mezinárodních závodů. Vy jste byl u jejich začátků a neztratil jste s nimi kontakt ani dnes. Jaké změny za tu doby nastaly?

Rozrostl se počet servismanů, doprovodu, psychologů, lékařů a fyzioterapeutů, manažerů a dalších. Změnila se i technika, nároky na spojení, zasíťování a podobně.

Kolem závodů se nyní točí velké množství lidí, není ten sport už úplně o něčem jiném, než býval?

To je. Závodníci mají podepsané smlouvy, jsou vázáni reklamními plochami. Svaz lyžařů, aby vůbec mohl cokoliv pořádat, musí mít dobré sponzory. A s tím jdou ruku v ruce také věci spojené s vědou a výzkumem, a to včetně dopingu. Sport je vlastně jedna ze složek měkkého průmyslu. Naše činnost v Novém Městě je součástí sociálního vývoje a moderního přístupu k turistice. Nejde jen o vrcholový nebo výkonnostní sport, mezinárodní závody jsou hlavně pro lidi, i proto, aby se to v regionu hýbalo.

Takže podle vašeho názoru díky mezinárodním závodům Nové Město velmi získalo?

Určitě. Nové Město nikdy nebude průmyslovým centrem. Na Novoměstsku je už ale nyní spousta ubytovatelů, kteří se dokáží postarat o mezinárodní výpravy. Díky tomu jim neklesají příjmy a dokáží se udržet.