Krčmář si po nemoci cíle pro MS nedává: Jsem opatrný. Budu bojovat o desítku

Jak byste zhodnotil své první vystoupení po pauze?
Bylo to dokonce lepší než jsem čekal. Byly tam samozřejmě nedostatky. Musel jsem si srovnat techniky, přizpůsobit se rychlosti, první závod byl komplikovanější i při střelbě. Když ale všechno sečtu dohromady, musím říct, že to bylo dobré. Byl jsem připraven na horší pocity a výkony.

V prvním závodě jste skončil osmý. Neovlivnil váš výsledek fakt, že se jednalo o sprint a tedy v rychlém závodě ještě trochu fyzicky hendikepován?
Nemyslím si. Lepší výsledek ve sprintu jsem proležel na střelnici. Střílel jsem o dvanáct až čtrnáct vteřin pomaleji, než je u mě běžné. Myslím, že mě to stálo třetí místo. Po kondiční stránce jsem byl docela spokojen a spíš příjemně překvapen. Především jsem se pral s technikou střelby.

Takže kromě jisté ztráty fyzického fondu se dá zapomenout i střelba?
Neřekl bych přímo, že zapomenete střílet. Je to spíš o tom, že závodní tempo je ostré a i střelba je tak jiná než při tréninku. Já jsem byl dlouho bez velkého tempa, potom jsem udělal jeden ostřejší trénink a hned jsem šel do závodu. Při běžné přípravě máme zátěžové tréninky, kde tu závodní střelbu lépe nasimulujeme. Nyní jsem šel střílet vlastně z klidu. A adaptace na to trošičku trvá.

Rok do Pekingu. Čína se chlubí, svět řeší bojkot. Co na to Vystrčil?

Zaregistroval jsem vaše vyjádření, že biatlon v televizi je nuda. Dá se to vysvětlit tak, že vás u přijímače svrběly ruce a nohy?
(směje se) Rozhodně. Já jsem cítil, že tělo je vlastně zdravé, o to to bylo vlastně horší. Takže mě svrbělo celé tělo. Zároveň musím přiznat, že jsem si z toho hodně vzal. Když to člověk vidí v klidu, sledoval jsem vše spíš analyticky. Kdo v jaké části trati jak jede, sledoval jsem různé techniky lyžování i střelby… Snažil jsem se z toho vytěžit i něco pro sebe.

Jaký jste byl fanoušek, když jste třeba viděl kolegy z reprezentace minout terč? Fandil jste, povzbuzoval, nadával?
To je asi otázka na mojí přítelkyni. Kdybych se měl ohodnotit jako fanoušek, určitě jsem to prožíval hodně. A přiznám na rovinu, padlo tam i pár sprostejch slov a byl jsem někdy i trošku naštvanej.

Během pauzy jste oslavil kulaté narozeniny. Měl jste čas na pořádnou oslavu, kterou byste si jinak uprostřed sezony nemohl dopřát?
Vůbec jsem neslavil. Přání jsme dostal, ale tím, že šlo o třicátiny, počkám, až to situace dovolí a chtěl bych udělat nějakou větší oslavu pro svoje blízké, rodinu, kamarády. Ale jeden hezký dárek jsem už od týmu dostal. Dostal jsem skialpy i s botami. To mě příjemně překvapilo, a i když jsem u týmu nebyl, bylo to moc fajn.

Rekordní trest v hokejové extralize! Hvězdná posila Kosticyn pyká

Z předchozích odpovědí vyplývá, že jste se na cestu za týmem do Pokljuky hodně těšil.
Moc. Už jsem byl hodně natěšený do Polska. Jak jsem byl tři týdny doma, tak jsem si nejdříve docela rád od všeho odpočinul. Ale potom mi lidi okolo biatlonu začali chybět. (smích) I když je při těch dlouhých výjezdech znát i ponorka, opravdu jsem se na ně těšil.

S jakými ambicemi či cíli jste na šampionát zamířil?
U mě je to celou sezonu stejné. V každém závodě bojuji o první desítku. Aby přišlo něco navíc, musí se k tomu sejít několik věcí. Na druhou stranu, něčím už jsem si prošel, mám něco za sebou, proto jsem v nějakých silných prohlášeních před startem spíš opatrný. Udělám vše proto, abych byl maximálně připravený a věřím, že to půjde.

Jaký budete mít program do prvního závodu?
První věc, kterou jsem si řekl po nemoci, byla, že nechci nic dohánět. Mám z léta natrénováno dost. A také z předchozích sezon vím, že kdybych chtěl něco dohánět, bude to spíš kontraproduktivní. Víceméně tedy rozhýbávám tělo a připravuji ho na závody. Nějaké extra trénování těsně před šampionátem už stejně nic nezmění.

Tohle se nedělá. Fanoušci Plzně říkají: Vrba uvadl. Bude se pálit vrba?

Přestože jste nechtěl zmiňovat konkrétní cíle na umístění, nedá mi to nezeptat se. Na vrcholných akcích jste už nasbíral několik stříbrných a bronzovou medaili, ale ta nejhezčí, vyjma letního biatlonu, vám ještě chybí. Nepošilháváte alespoň v duchu po ní?
Jejda. (směje se) Ale vážně. Reálnou ambicí je vždy první desítka. Pokud chcete získat medaili, a že já chci, musí se sejít naprosto všechno. Musí vám sednout den, mít super lyže… To opravdu není žádné klišé nebo únik z vaší otázky. Všichni v týmu dělají maximum pro co nejlepší výsledek. Trenéři, servis, já. Jenže abych teď před mistrovstvím tvrdil, že to cinkne, to určitě ne.

Jak moc vám chybí na závodech diváci? Pamatuji si, že i vy jste mi říkal, že vás atmosféra třeba v Novém Městě vždy nakopne na trati, ale na střelnici se snažíte „vypnout“ a nevnímat ji. Teď je na závodech klid takřka hrobový. Nevadí vám to?
Svým způsobem jsem si na to zvyknul. Prostě vím, že tam nikdo fandit nebude. Na trati jsou sice trenéři, kteří povzbudí, ale to je tak všechno. Vůbec nad tím nepřemýšlím. Přesto stále platí, že fanoušci chybí.

Když už jsem zmínil Nové Město. Za měsíc vás čekají závody právě tam. Těšíte se do Vysočina Areny, byť tedy právě bez té pověstné frenetické atmosféry?
Fanoušci v Novém Městě budou zcela určitě chybět. I tak se tam těším. Já mám novoměstské tratě rád. V době nemoci to byl pro mě i takový uklidňující stimul. Že mám před sebou mistrovství světa a Nové Město, dva vrcholy této sezony. Takže i když jsem nemohl jezdit aktuální závody, měl jsem se na co těšit a na co se připravovat.