Exhibice ve Vraném u Prahy byla jen zpestřením jinak ostrého tréninku. Stejně jako u jeho kolegů ho čeká hlavní vrchol příští rok – olympijské hry ve Vancouveru.

„Doufám, že se v letošní sezoně vyhnu krizi, která mě potkala poslední sezonu v nejnevhodnější čas,“ vzpomínal na únorový liberecký světový šampionát.

Důvod byl tehdy jediný. „Přehnal jsem to s tréninkem až tak, že tělo začalo stávkovat. Zapřelo se a já se z toho měsíc a půl hrabal,“ popsal začátek loňského trápení.

Teď budou jeho tréninkovou zátěž hlídat i speciální přístroje. „Spíš než mě, pomůžou trenérům. Snad se vyvarujeme té loňské chyby,“ věřil

Sám Koukal dá spíš než na vědu na vlastní pocity. „Hodně si trénink řídím sám. Ale je dobré, když se pak můžu o něco opřít. Přeci jen pocity bývají občas zrádné a člověk je tvor chybující a hlavně pochybující. A má tendenci se sám před sebou dělat lepším. Je dobré, když můžu svůj pocit zkonfrontovat s vědou a realitou.“

Přípravu mu kromě přístrojů a kouče Jana Barynka mu pomáhá i švédský trenér Skog, který ho přivedl k titulu mistra světa na padesátce z roku 2003. „Od ledna jsme v pravidelném kontaktu. Konzultuje přípravu s mým trenérem. Na něčem se dohodnou, a já podle toho trénuju. Pak mu jen pošlu výsledky ze softwaru z přístrojů,“ přibližoval Koukal spolupráci.

Zbrzdilo ho nepříjemné a nečekané zranění. „Na konci května jsem se vyboural na silničním kole,“ vyprávěl. „Přeskočil mi řetěz, když jsem jezdil rychlé úseky a odřel jsem se. K tomu jsem zničil kolo,“ dodal s hořkým úsměvem.

Přípravu tak zbrzdil o deset dnů. „Ale teď se necítím špatně. Doufám, že budu pokračovat ve výsledcích z konci sezony. Jezdil jsem do první desítky,“ slibovali si.

Top formu očekává v Kanadě. „Musím se vyhnout krizi,“ dodal třicetiletý závodník.