„Uvidím, jestli zvládnu celou Tour de Ski, ta je totiž nejnáročnější,“ říká držitel světového zlata z roku 2003 a teď už také majitel titanu. V rameni.

Jak se cítíte po promaroděném létě?

Trénuju normálně, nic mě nebolí. Ale síla chybí.

Proč byla léčba tak dlouhá?

Na mistrovství světa v Sapporu jsem spadl a najeli do mě dva další lyžaři. Jeden mi trefil rameno. Dojel jsem sezonu, regenerace vypadala dobře, ale pak mě to začalo bolet.

Na operaci jste šel až 1. června, kdy se už jindy pilně trénuje?

Měl jsem utrženou chrupavku a šlachu, co vede k bicepsu. Dali mi tam vstřebatelné kotvy a jednu titanovou destičku. Sedm týdnů jsem nesměl ruku zatížit.

Sportoval jste?

Jezdil na kole, běhal. Kolečkové brusle a lyže bez hůlek.

To nestačí, že?

Síla úplně odešla. Teď jezdím na lyžích, ale necítím, že by mě ruce posunovaly dopředu.

Kazí vám to techniku jízdy?

To snad ne. Nohy mě nesou líp než jindy. Lyžování musí být komplexní. Posiluju a do prosince se místo závodů chci věnovat dohánění tréninku.

Syn Sebastian už chodí. Mohl jste se mu i ženě Vandě aspoň víc věnovat?

Bastyho jsem zvládl i levačkou. Jsem doma čím dál spokojenější. Klidně se zeptejte…

Jak vnímáte veletoče okolo mistrovství světa v Liberci?

Došlo tam ke změnám. Problémy se přehánějí. Na tratích ve Vesci by se dalo jet mistrovství světa za čtrnáct dní. Hardware je, chce to doplnit oragnizací a tu Kateřina (Neumannová, pozn. red.) zvládne.

Takže se tam těšíte na únorový Světový pohár?

To už chci být ve formě. To může být jeden ze závodů, kde si spravím chuť a najdu sebevědomí. Mám výhled vydržet aspoň do roku 2011, do šampionátu v Oslu.