A na podobném rozcestí je i žďárský běžec Martin Koukal. Mistr světa z Val di Fiemme se dlouho snažil o olympijskou medaili. Ta přišla před rokem a půl ve Vancouveru, kde finišoval pro bronz ve štafetě. Také on hned vzápětí zažil mizernou sezonu.

„Těžko jsem hledal motivaci, ztrácel jsem z lyžování radost,“ posteskl si. Pro sportovce krajně nepříjemná věc.

Teď ji chce najít v dálkových bězích.

Předpoklady na to má, zlato z mistrovství světa má z padesátky a ve slavném Vasově běhu už ví, jak chutná čtvrté místo. Neztratil se ani na Engadinu nebo populární italské Marcialonze.

Přesto tvrdí: „Je to krok do neznáma.“

Jinou cestu ale prý neviděl. „V závěru minulé sezony jsem se hodně trápil, potřeboval jsem vyzkoušet něco jiného. Cítil jsem se, jako když chodím do fabriky, a to jsem musel změnit,“ podotkl pro ČTK.

Kvůli tomu musel vystoupit z armádního klubu Dukla Liberec, azyl našel u rakouského týmu Skinfit Racing. „Jsem překvapený, jak tady funguje zázemí. Lidi z české reprezentace by se mohli od Rakušanů učit,“ tvrdí a pokračuje: „Samozřejmě, že teď si budu muset ještě více hlídat výkonnost. Finančně budu závislý na výsledcích mnohem více než do této doby.“

Přípravu na novou sezonu konzultoval s nejlepším českým laufařem Stanislavem Řezáčem. Dal na jeho rady a začal s přípravou až později. „V podstatě až v červenci, ale to vůbec nevadí. Laufařská sezona začíná totiž až později.“

Pro něj až 18. prosince na La Sgambedě.

Laufy prý však budou pro Koukala roční epizodou, i když se traduje, že v nich špičkoví lyžaři končí. Žďárský běžec totiž stále pošilhává po reprezentačním dresu. „Chtěl bych bojovat o nominaci na mistrovství světa v roce 2013, a hlavně o olympiádu v Soči o rok později,“ tvrdí Koukal, kterého přesto domácí fanoušci můžou ve Světovém poháru klasických lyžařů spatřit. „Na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě.“

Tedy, v domácím prostředí, kdy je na programu 11. února 30 km klasicky s hromadným startem a o den později štafeta.