Díky postupu do finále turnaje dotovaného 50 tisíci americkými dolary si připsal 55 bodů do žebříčku ATP. V jeho novém vydání v pondělí vyletěl se ziskem 131 bodů z 487. místa na 354. pozici. „Žádný cíl jsme si před sezonou nedali, ale tajně jsem doufal ve čtyřstovku," popisuje Kolář. Jeho přání se stalo po nedělním finále realitou.

Cesta do něj ovšem nebyla vůbec jednoduchá. Už první kolo bylo pro mladého tenistu, který se do turnaje dostal na divokou kartu, velmi nevyzpytatelné. Los mu totiž přisoudil Davida Poljaka. Oba hráči se navzájem velmi dobře znají. Mnohokrát proti sobě nastoupili. Právě Poljak byl Kolářovým soupeřem ve finále Pardubické juniorky, když ji v roce 2014 suverénně ovládl. Paradoxem také bylo, že se oba dva před turnajem dohodli na tom, že spolu nastoupí i v deblu.

Souboj dvou tenisových nadějí vyzněl jednoznačně pro Koláře, který už vyhlížel souboj s Adamem Pavláskem. Nasazená jednička ale druhý den překvapivě vypadla s Japoncem Uchiyamou, který se tak stal jeho druhým soupeřem.

Po cestě do finále se kromě Poljaka a Uchiyami musel devatenáctiletý talent vypořádat ještě se Španělem Samperem-Montanou a Markem Michaličkou. Na zápas s ním se Kolář těšil ze všech nejméně. „S Márou jsme hráli dvě utkání a já s ním obě prohrál. I přesto, že jsem na něj měl jednou matchball," popisuje.

Zrovna semifinálový souboj s Michaličkou dopadl pro bystřickou tenisovou naději ze všech nejlépe. Sety 6:2 a 6:1 znamenaly, že si poprvé v kariéře mohl zahrát finále kategorie challenger.

To se Kolářovi povedlo výborně rozehrát. Brzy se dostal do vedení 4:1. Francouz Lestienne ale dokázal náskok smazat a dotáhnout první set do tiebreaku. V tom byl opět úspěšnější Kolář a ziskem první sady žhavil naději na premiérový titul.

Druhý set se bohužel od toho prvního v mnohém lišil. Zatímco Lestienne kazit přestal, z Kolářovy rakety hodně míčů zamířilo do sítě. Ve stejném gardu pak následoval set třetí.

„Začal jsem dobře. Nakonec jsem první set zbytečně natáhl. Postupně mi začaly docházet síly a vytvářel jsem hodně chyb, zatímco on se zlepšil. Teď tu prohru beru jako zklamání," komentoval své vystoupení bezprostředně po utkání pro Českou televizi.

Za svůj výkon si mladý tenista připsal 55 bodů do žebříčku ATP a katapultoval se do oné čtyřstovky. Skokem o 133 pozic se nyní nachází na 354 místě.

FINÁLE? ŽÁDNÁ NÁHODA.

Výsledek z Ostravy by mohl někdo brát jako pouhý výkřik do tmy. Každý, kdo by si to myslel, by se moc mýlil. Hodně napověděl únorový turnaj v polské Wroclawi, kde prošel třemi koly kvalifikace a v prvním kole hlavní soutěže si vyšlápl na Michaela Berrera, někdejšího dvaačtyřicátého hráče na světě. Od té doby se Kolář přesunul na antuku. Na přelomu února a března vyrazil na sérii turnajů kategorie Futures do Chorvatska. „Jel jsem tam s tím, že jsem obhajoval docela dost bodů z loňska, takže mě čekala těžká práce. Nakonec jsem přivezl i nějaký navíc," vzpomíná Kolář na šňůru zápasů, které odehrál v podmínkách ztížených silným větrem.

Z jeho strany se jednalo o opravdu povedený výjezd. Ze čtyř turnajů dokázal dva dotáhnout až do samotného finále, z toho jedno, hrané v Poreči, vyhrát.

Dobré výsledky nezůstaly v českých tenisových kuloárech bez povšimnutí. „Jak jsem přijel, volal tátovi pan Machovský, že by potřebovali někoho, kdo už hrál na antuce, na trénink s jeho svěřencem Jiřím Veselým. Tak jsem za nimi jel. A Veselý potom na turnaji porazil Djokoviče," říká pobaveně mladší z dua Zdeňků Kolářů.

Ten starší má v týmu hned dvě funkce; trenéra a především otce. „Táta mě koučuje odmala. Na všechny turnaje mě vozí, víceméně všechno zařizuje," popisuje česká tenisová hvězdička spolupráci se svým rodičem. Na otázku, zda někdy chtěl, aby ho trénoval někdo jiný, má jednoznačnou odpověď. „Táta mě zná nejlíp, když potřebuju, tak mi poradí. Nevidím žádný důvod, aby mě trénoval někdo jiný. Takhle mi to vyhovuje a myslím si, že toho nejlepšího trenéra mám právě teď."

OD PARDUBICKÉ JUNIORKY

„Kdo vyhraje Pardubickou juniorku, říká se, že by mohl ve velkém tenise prorazit", uvědomuje si Kolář. Jak se změnila jeho hra od dob, kdy mezi dospělými začínal? „Rozdíl je prakticky ve všem. V hlavě, v samotné hře. Snažím se jít míček za míčkem a dělat co nejméně chyb, to je teď asi nejdůležitější," popisuje.

Tento týden se Zdeněk pere o další vyhrané fiftýny jako nasazená dvojka na turnaji Future v Maďarsku. „Kdybychom bývali věděli, že se dostanu do finále v Ostravě, tak bychom Maďarsko nepřihlašovali a jel bych hrát challanger do Říma, kde bych měl jistotu startu v prvním kole, bez toho, že bych musel hrát kvalifikaci. Ale to nemohl nikdo tušit," říká Kolář.

Kdo by chtěl mladou bystřickou naději vidět hrát „naživo", bude mít v následujících týdnech hodně příležitostí. „V plánu mám turnaje v Mostě, Praze, Jablonci a potom by měl být Prostějov," uzavírá.

PAVEL KARÁSEK