„Letní příprava mi vůbec nechybí, ale až kluci začnou hrát, budou mě svrbět ruce," přiznává osmadvacetiletý „držák" družstva.

Místo házenkářského lepidla si po povolení manželky nově pořídil píšťalku. Od začátku týdne totiž vykonává funkci asistenta trenéra u mladšího dorostu, který působí v nejvyšší soutěži. Fanoušky oblíbený pokřik „Leo, Leo" by tak z úst fanoušků měl znít dál. „Ten jen tak nezmizí," rozesměje se urostlý Leoš Smrčka.

Ze zdravotních důvodů jste v osmadvaceti letech přerušil činnost. Kdy ve vás uzrála myšlenka o konci kariéry?
Už to ve mě bylo nějakou dobu. Šlo hlavně o moje zdraví. Mám špatné levé koleno, byl jsem s ním na operaci a k tomu mě trápí i kyčel. Rozhodl jsem se proto, že dohraji sezonu a skončím.

S házenou v Novém Veselí jste toho hodně prožil. Postupy, sestupy, loni třetí místo. Na co budete vzpomínat nejraději?
Asi na všechno (smích). Je tady skvělá parta lidí, házená mě hrozně baví.

Na pozici pivota jste si v tomto tvrdém sportu přišel na své. Neustálý boj o pozici doprovázený tvrdými kontakty vám chybět nebude…
Naopak bude! Ty souboje mě právě na tomhle kontaktním sportu hrozně bavily.

Patřil jste mezi velké oblíbence fantastického novoveselského publika. Pokřik ‚Leo, Leo' vám jen tak nezevšedněl, že?
To ne, no. Už ani nevím, jak vznikl, ale je mi jasné, že ten pokřik tady bude ‚furt'.

Proč myslíte?
Máme s klukama právě soustředění, a když jsme byli v bazénu, všichni zařvali 'Leo, Leo' (smích). Lidi si to pamatují, a když se naskytne nějaká příležitost, určitě ji využíjí a zakřičí.

Odcházíte z pozice kapitána. Céčko jste přitom dostal od Jana Strejčka, který rovněž předčasně ukončil kariéru. Není ta páska zdravotně zakletá?
Neumím si vysvětlit, čím to může být. Jde spíš o nešťastnou shodu náhod.

A není teď v týmu někdo se zdravím na štíru, že by ji po vás zdědil?
Kdo dostane pásku nevím, protože o tom budou rozhodovat kluci a trenér. Tuším ale, že by ji mohl převzít třeba Karel Hajčman. Rozhodně mu tím ale nechci přivolávat žádné zdravotní komplikace (smích).

Vrátím se zpátky k vám. Případný návrat jste prý trenérovi nevyloučil…
Když bude tým potřebovat, protože nebude mít kdo hrát, určitě bych nastoupil.

V klubu zůstáváte jako asistent trenéra v kategorii mladšího dorostu. Jak se vše semlelo?
Původně jsem doufal, že bych mohl nějak pomáhát nebo ‚přicmrndávat' u mužů, ale pak přišla nabídka od trenéra dorostu Tomáše Studeného, zda bych mu s týmem nechtěl pomoct. Doma jsem o tom mluvil s manželkou. Shodli jsme se, že bude lepší, když u házené zůstanu, s klukama si zaházím a pomohu jim k případným úspěchům.

Povolení jste tedy dostal?
Dá se to tak říct (smích).

Dorost nyní trénuje s áčkem. Nesvrbí vás ruce i nohy, když své bývalé spoluhráče denodenně vidíte?
Je letní příprava, teď určitě ne. Tahle část sezony mě nikdy nebavila, spíš bych jen hrál. Ale až kluky uvidím na hřišti, tak mě svrbět budou.

Jak vůbec vidíte šance prvoligového týmu před novou sezonou?
Kluci hodně omládli. Myslím si, že střed určitě budou hrát. Dorostenci pravidelně nastupují v nejvyšších soutěžích, část z nich má za sebou i starty v chlapech. Jsem přesvědčen o tom, že mančaft na střed má a možná zvládne i vyšší mety.