Byl hodně blízko k premiérovému startu za národní tým. Házenkář Nového Veselí Adam Ptáčník o něj ovšem smolně přišel. „Takový už je život, nedá se nic dělat,“ smutně pokrčil rameny v rozhovoru pro Deník třiadvacetiletý hráč.

Z rezervní „bubliny“ v Bohumíně si vás trenér Trtík vytáhl k týmu a měl jste odcestovat k prvnímu ze tří utkání, do Ruska. Proč k tomu nakonec nedošlo?
Měl jsem problém s vízem, proto jsem musel zůstat doma. Moc mě to mrzelo, protože v Rusku jsme ani neměli naplněnou kvótu šestnácti hráčů. Šance, že do utkání zasáhnu, proto byla veliká.

Kde došlo k problému?
V té rychlosti a při spoustě změn bohužel někdo něco zapomněl. Ani ruská strana tomu ale také moc nepomohla. Vzhledem k současné situaci ovšem těžko někomu něco vyčítat. Takový už je život, nedá se nic dělat.

Proti Faerským ostrovům jste získali povinné dva body, z dvojutkání proti Rusku bod. Je to dost?
Moc lidí asi nečekalo, že odehrajeme v Rusku tak vyrovnaný zápas. Je škoda, že jsme tam těsně prohráli.

Doma jste s nimi poté remizovali. Dá se říci, že spravedlivější by byla vyrovnaná bodová bilance?
Asi ano, ale musíme být rádi i za ten bod. Tým určitě měl na to získat více, ale na druhou stranu mají Rusové velkou výhodu. Hodně jich hraje spolu v klubech, navíc se jedná o zkušené hráče, což prokázali na nedávném světovém šampionátu.

Jak celý sraz v jeho závěru zhodnotil trenér Trtík?
Všem hráčům poděkoval. Myslím, že to byly od kluků na hřišti super výkony, hlavně proti Rusům, opravdu klobouk dolů. Navíc se jednalo převážně o hráče z naší extraligy. Trenér říkal, že je pořád co zlepšovat, ale měl radost.

Neřešili jste proto v mančaftu neodcestování české reprezentace na lednové mistrovství světa. Teď se ukázalo, že výběr, který by tvořili hráči jen z extraligy, by asi ostudu neudělal…
Myslím, že to rezonovalo spíše mezi diváky než u nás v týmu. Je těžké to posoudit. Sám za sebe bych tam tehdy samozřejmě rád odjel. Ovšem to, zda se tenkrát ještě dalo povolat další hráče či ne, nikdo z hráčů nevíme.

Zdá se, že už jste se stal součástí širšího kádru?
Možná ano, ale je potřeba si uvědomit, že širší výběr tvoří v současnosti skoro padesátka hráčů. Teď, když je covidová krize, tak asi jsem součást týmu, jako jakási rezerva. Až budou k dispozici všichni hráči, možná už pro mě takové šance nebudou. Záleží na mých výkonech.

Jak moc vás účast na srazech s nejlepšími českými hráči posouvá herně nahoru?
Určitě mi to moc pomáhá. Je to ale trošku paradox. Člověk vidí, jak málo stačí k tomu, se mezi českou elitu dostat. Ale ty detaily, třeba mezi mnou a těmi nejlepšími, jsou nesmírně důležité.

Můžete být konkrétnější?
Rozhodovací schopnosti, technika střelby či natočení v obraně. Jde o detaily, je ale těžké se je naučit a zafixovat.

Jak velkou motivací pro vás je zkusit se dostat třeba na mistrovství Evropy?
Je to obří motivace, zvlášť, když jsem byl jen kousek od mistrovství světa. Rád bych to zlomil a na nějakou takovou akci se dostal.