Slavnější kolegyně z reprezentace (Koukalovou, Vítkovou a Puskarčíkovou) by mohla doplnit už na nadcházejícím světovém šampionátu v rakouském Hochfilzenu. Při této zmínce však mávne rukou: „Na to mám dost času. Chci hlavně uspět na juniorském mistrovství světa v Osrblie."

Markéta Davidová je dvojnásobnou juniorskou šampiónkou Evropy. Jak vám to zní?

Strašně moc hezky. Bylo hezké slyšet na stupních vítězů českou hymnu. Hlavně jsem moc ráda za střelbu ve sprintu. Nula plus jedna je pro mě nejlepší výsledek v sezoně. Ve stíhacím závodě jsem se šestkrát netrefila, ale chybovaly i soupeřky za mnou. Přesto jsem ve zlato nevěřila, ztráta sedmnácti vteřin byla velká, ale vyšlo to.

Bude tohle pro vás vstupenka do Hochfilzenu?

To není otázka pro mě. Myslím si, že na tak velké akce mám dost času. Já teď nemyslím na Hochfilzen, ale na Osrblie, kde bude juniorské mistrovství světa.

Startovní čísla po závodech vám zůstanou. Dostanou se na nějaké čestné místo ve vaší galerii?

Mám je doma, ale nějak zvláště si je nevystavuji. Na to je ještě čas. Doufám, že bude příležitost po významnějších závodech.

Někteří úspěšní účastníci juniorského mistrovství světa 2011 v Novém Městě tvrdili, že jsou to spíše dětské medaile a mnoho neznamenají. Jak to berete vy?

V podstatě s tím musím trochu souhlasit. Mezi juniory a IBU Cupem (druhý nejvýznamnější biatlonový pohár pozn. autora) je velký skok a mezi IBU Cupem a Světovým pohárem pochopitelně ještě větší. To ale neznamená, že bych si jí nevážila. Naopak, je to zkrátka zlato, a to se vždycky počítá, když jste nejrychlejší. (smích)

Na střelnici nebýváte zrovna nejrychlejší. Co vám proběhlo hlavou, když jste navíc netrefila poslední terč ve stojce ve sprintu, nebo ve vytrvalostním a stíhacím závodu stahovala ztrátu?

Ani vlastně nevím. Říkala jsem si jen, že do toho musím dát všechno. Nekoukat se doleva ani doprava a třeba to vyjde

Takže jste věřila ve svůj dominantní běh?

Snažila jsem se, ale třeba ve sprintu mi to na trati pocitově nechutnalo. Šla jsem do toho s taktikou hop, nebo trop. Buď to vyjde, nebo to nevyjde. Ani jsem nesledovala, jak jsem na tom na mezičasech. Musím ale říct, že ve všech třech závodech mě podržely lyže. Díky, servismané! (smích)

Být v běhu na trati jasně nejrychlejší a tvrdit, že vám to nechutná, že vám to nejde…

Je to asi trochu kruté k ostatním. Mně se ale v sobotu vážně nejelo moc dobře. Naštěstí jsem ale měla skvěle připravené lyže, servis mi hodně pomohl. Nevadil mi ani mokřejší sníh, mám raději teplo než zimu.

Podle všech vašich postřehů asi stále víte o svých rezervách, že?

No jasně. A že jich je. To je jednoduché. Potřebuji zapracovat na přesnosti i rychlosti střelby. Nedostatky mám také stále v technice běhu. Nemohu a nechci usnout na vavřínech.

To říkáte i kvůli šesti minelám ve stíhačce?

Mně stíhací závody moc nejdou, většinou si ještě pohorším. Nemám ráda kontaktní závody, kde se střílí hodně pohromadě. Na střelnici jsem pomalejší, a když nemám svůj klid a rytmus, tak jsem z toho nervózní. Prostě čtyři střelby jsou pořád strašák.