Čerstvá mistryně republiky v hodu diskem, která před týdnem posledním pokusem sesadila z trůnu nestárnoucí legendu Věru Cechlovou, letos dlouho držela vyrovnanou výkonnost za hranicí 55 metrů.

Podle představ jí úplně nevyšel až poslední závod. Na víkendové reprezentační premiéře v první lize družstev se v irském Dublinu musela smířit s šestým místem. „První pokus jsem pokazila, a druhý, který letěl za 55 metrů mi sfoukl vítr. Takže jsem neměla platný pokus a jelikož jsem šla za družstvo, snažila jsem se ten třetí hod nějak pojistit," okomentovala Jitka Kubelová výkon 48,93. I tak ale přispěla novoměstská vrhačka k postupu České republiky do elitní Superligy.

Jitko, na mistrovství ČR jste sobě i trenérům připravila pěkný nervák.

No, to pořádný (smích). Tohle už nikdy víc. Před závodem jsem sledovala rozběh půlky, v němž běžel kamarád a zapomněla si zvážit disky, takže jsem tam chvilku splašeně pobíhala, ale nakonec jsem všechno stíhala v klidu. V samotném závodě už jsem po třetí sérii tušila, že z toho bude medaile.

Vaše vítězství se zrodilo až po posledním šestém pokusu. Ten vám ulétl na 57,54 a o metr jste tak přehodila Věru Cechlovou. Co jsem měl možnost vidět v televizi, radost jste měla obrovskou…

Spíš jsem se radovala, když jsem viděla tu sedmičku na světelné tabuli. I kdybych byla třetí, tak by mi to bylo jedno, měla jsem ten den dobrý pocit a chtěla jsem hodit nějaký pěkný výkon.

Věřila jste, že už vás Věra Cechlová nepřehodí?

Abych se přiznala, holkám bych to přála i tak, ale v těch šestých pokusech je někoho přehodit na poslední chvíli hrozně těžké. Bylo to hop nebo trop.

Nebylo vám jí na druhou stranu líto, mohla mít desátý titul v řadě?

Pod stupni vítězů mě to chvilku napadlo, ale na druhou stranu… (odmlčí se) nějak se tam seřadit musíme. Příští rok to může být úplně jinak.

Nastal čas vlády Jitky Kubelové?

Tak se to asi nazvat nedá. Budu ráda, když se v naší disciplíně objeví někdo další, aby takových přetahovacích závodů bylo víc.

Vítězství vám zajistilo účast na evropské soutěži družstev, kde jste hodila téměř o devět metrů méně, což stačilo na šesté místo. V Dublinu celé klání hodně ovlivnilo počasí, že?

První hod jsem pokazila sama. Druhý letěl osm metrů ve výseči, trenér mi říkal, že to šlo za 55, možná dál, ale vítr mi ho sfoukl mimo. Normálně bych ten třetí asi zkusila buď hop nebo trop, ale šla jsem za družstvo, tak jsem musela házet na jistotu, protože čtvrtý pokus navíc měly jen první čtyři diskařky. Víc se neházelo.

Před odjezdem jste v nadsázce doufala, že když už vás nominovali, tak to snad ‚nepokoníte'. S jakými pocity jste z Dublinu odjížděla?

Vzhledem k té sérii, kdy jsem za celý rok nehodila méně než 55 metrů, jsem doufala, že to vyjde i v Dublinu. Bohužel nevyšlo.

Šéftrenér Tomáš Dvořák disku jako bývalý desetibojař rozumí. Zhodnotil vás nějak?

Když viděl moje rozpoložení, tak na to asi neměl sílu. (smích) Můj nevydařený výkon ale při našem jasném týmovém vítězství moc velkou roli nehrál, takže vlastně moc ani nemusel, nadávám si sama ještě teď.

Závodíte v individuální disciplíně. Jaká byla atmosféra uvnitř týmu v rámci soutěže družtev?

Všichni jsme se navzájem povzbuzovali. Češi byli slyšet, hlavně na těch ‚našich' disciplínách, které jsme tam měli za plný počet.

V Praze studujete druhým rokem ČVUT. Školu máte zdárně za sebou?

Dnes (v úterý, pozn. aut.) jsem úspěšně dodělala poslední zkoušku, takže dva roky mám za sebou.

Tak to gratuluji. Nyní se vaše pozornost může znovu koncentrovat jen na atletiku. Vaší hlavní akcí roku bude mistrovství Evropy do 22 let, které se bude konat v polovině července ve finském Tampere. Těšíte se?

Hrozně. Teď odjíždím do Nymburku na soustředění. Už bych to ale chtěla mít celé před sebou. Doufám, že ty moje nezdary z minulých velkých akcí konečně překonám. Mám tam na to tři pokusy a doufám, že je budu odpočítávat velice pečlivě.