Velký respekt má biatlon v Česku i na pořadatelské úrovni. To potvrzuje fakt, že smíšené štafety dvojic budou mít v únoru premiéru právě v Novém Městě. Pomohly úspěchy českých mixů v poslední době?

Je to fajn. Pouze řešíme jeden problém. V jeden den budou dvě mixové štafety, žádný ze závodníků nemůže nastoupit v obou.

Takže?

U kluků to horké nebude, třeba „Bimbo" Krčmář udělal velký skok dopředu. Dokonce na testech pobil všechny ostatní, ale i generace holek dorůstá. Eva Puskarčíková se tlačí střelecky, běžecky zase Jitka Landová. Pokud se střelecky stabilizuje, tak máme ženskou štafetu, která má našlápnuto, aby na příští ZOH byla horkým kandidátem na medaile. Výkonnostně na to má, jde o to, aby se psychicky holky srovnaly. Už teď jsme po ní šahali, trochu nezaslouženě, ale potenciál je velký. A to jsme před čtyřmi roky řešili, že se zruší ženská reprezentace. Neuvěřitelný progres.

Předpokládám, že po organizátorské i realizační stránce se sází na tým vybudovaný před začátkem organizace mistrovství světa…?

Pracujeme jinak, Vašek dříve sám hodně nakládal na sebe. Teď je větší tým, propojilo se to. Michal Zicháček, Ota Binder, Vlasta Jakeš, to jsou špičkoví lidé, jazykově skvěle vybavení, organizačně schopní. Ondra Rybář zase trenérsky vytvořil tým, Vlastík Vávra juniorský. Všichni si uvědomují, že teď je velká šance něco dokázat, ale zároveň dobře vědí, že se výsledek nemusí dostavit… Já to jen zastřešuji, sehnali jsme i odpovídající množství peněz.

Když jste nastupoval do nové funkce, vaší prioritou bylo udržet u reprezentace Ondru Rybáře. Musel jste ho hodně přemlouvat?

Já jsem o tom měl, možná na rozdíl od některých ostatních lidí, jasno. Říkal jsem to i Vaškovi v době, kdy tady ještě byl, že se jen musí najít forma, která je pro Ondru akceptovatelná. To se povedlo. My jsme před tím dlouho jednali s Tomášem Kosem, až nám asi třikrát nebo čtyřikrát řekl, že to bere, pak si to ale rozmyslel. Takže já jsem v určité fázi Ondrovi řekl, že už v tom nechci pokračovat dál, a jednání zastavil. Půjdeme teď touto cestou, ale to neznamená, že třeba od příští sezony nepůjdeme s Tomášem do nějakého určitého svazku. Není to nic v osobní rovině, pro letošní sezonu je to ale uzavřené takhle. My jsme jednali i se zahraničními trenéry, ale ti, které jsme chtěli my, byli pod smlouvami, a ti, co se nám nabízeli, tak jsme zase nechtěli my. Řekli jsme si, že zůstaneme u české varianty.

Není tajemstvím, že vaším cílem je dotáhnout do Nového Města další mistrovství světa. Předpokládám, že zase budete muset hodně pracovat zase na diplomatické bázi. Rozjeli jste třeba už nějaká jednání ohledně podpory dalších svazů či uzavřeli nějaká partnerství?

Když to vidím reálně, možná máme velké oči, tak si myslím, že tady bude MS, když vidím všechny ty zákulisní peripetie, tak někdy v roce 2022, 2023, 2024. Přece jen některá střediska jdou v periodě 12 až 14 let, my chceme 7 10 let. To není nemožné, ale konkurence nespí. Oberhof začíná investovat ve velkém, pořád se všichni přetlačují, kdo bude lepší a lepší. Sám už si nedokážu představit, kam až tohle dojde. Všichni mají už všechno a není cílem stavět pevné stadiony pro třicet čtyřicet tisíc lidí. Ta doba je pryč. Musíme zase zvolit takovou tu českou tóninu, na které jsme to vyhráli minule. Už nebudeme však žolík vzadu, který vypadl. Budeme jeden z top kandidátů, a to nám může paradoxně víc uškodit než pomoct.

Podcenění soupeřů nehrozí…?

Jasně, nás už nikdo nepodcení, všichni budou vědět, co od nás můžou čekat. Je to vidět třeba na Anterselvě, která si byla jistá, že získá MS 2017. My jsme ale v zákulisí viděli, že to nevypadá, Östersund na tom tvrdě pracoval, dva tři roky lobboval na všech možných místech. Abyste dnes získal světový šampionát, tak si musíte tři roky předem říct, že na tom budete pracovat. To souvisí i s vynaložením nemalých financí. Už nás nikdo nepodcení jako v roce 2008 Holmenkolen s Ruhpoldingem.

Pořád je to o soubojích mezi jednotlivými bloky?

Jsou to bloky proti sobě, které hlasují pospolu. Východ hlasuje spolu, Balkán, i když letos se jim to trochu na světovém kongresu rozpadlo. Seveřané většinou táhnou spolu, takže je to takové přesvědčování se o tom, co všichni víme. Ale všechno to je v korektní rovině, žádná korupce. Všichni k sobě mají vzájemný respekt, ale podle toho se taky k sobě chovají. To je na biatlonu to nejlepší. I když to je už dnes sport ekonomicky a i marketingově velký, tak mně přijde, že se chová skromně.

Roste tedy biatlon i celosvětově?

Myslím si, že jo. Já jsem na tohle téma s Andersem Bessebergem vedl debaty, on říká, že chce, abych vedl rozvoj, nakonec to dopadlo trochu jinak. Nové myšlenky ale budeme muset nastolit, abychom neuvázli ve stejné pasti jako běžkaři. Ti jsou ve složité situaci, v rukách drží produkt, který není finančně a marketingově příliš zajímavý. To jim ještě hodně pomáhá Tour de Ski. Biatlon nejvíce těží z toho, že je dokonale televizně zobrazený. Je pravda, že si ale neumíme představit, kam to posuneme. Spíš mám strach, aby se neudělaly kroky, které ho vrátí zpátky.

Před nějakými deseti roky byly tendence rozšířit biatlon do celého světa. Ve Světovém poháru i v dalších soutěžích závodili biatlonisté z Chile, Argentiny nebo Grónska. Jaká je vize nyní?

Od toho se už upustilo. Naopak je cíl posilovat tradiční země. Čím dál větší tlak je od Ruska, aby tam mělo více než jeden závod. Jsou tam opravdu nádherná sportoviště, třeba v Tjumeni je určitě nejhezčí stadion na světě. To je potřeba objektivně říct. Zázemí je super, gubernátor tam pere úplně neuvěřitelné peníze. Spíš to tedy půjde tím směrem, aby se našlo místo pro tradiční destinace, kam už snad Nové Město patří. Řešením by bylo třeba objet ne devět rund Světového poháru ale třináct. Dokonce se už přemýšlí, jestli nerozdělit mužské a ženské závody. Nebo jestli nedělat je jen systémem sobota neděle. Hledá se cesta, aby bylo do kolotoče zataženo více pořadatelů a odpadly konkurenční boje. Vidím budoucnost v tom, že se nepojede v jednom místě osm závodů, ale jen čtyři a za týden se pojede o barák dál.

Co takhle spojit pořadatele po vzoru fotbalu?

Určitě. Minirundy typu Tour de Ski v běžeckém lyžování, nad tím se musíme zamyslet. Severské túry, středoevropské… Umím si představit, že se spojí Ruhpolding, Oberhof a Nové Město nebo Anterselva, Hochfilzen a Pokljuka, na severu zase Oslo, Lahti, Östersund. Je nutné vyřešit logistiku, aby přejezdů a přeletů bylo co nejméně. Jasné je, že pokud chceme zvednout marketingovou hodnotu Světového poháru a biatlonu celého, tak musíme do něj zapojit více zemí. Těch tradičních a silných.

Lídrem biatlonu je stále jasně Německo?

Bez německých sponzorů by biatlon nebyl nikdy tam, kde je. Je to dané tím, že je tam největší trh. Je to paradox, ale všichni si přejme, aby Němci začali trošku vyhrávat. My německé peníze v biatlonu potřebujeme a v momentě, kdy začnou jezdit dvacátá místa, tak začne klesat návštěvnost a biatlon by se mohl dostat do svízelné situace. Pro německé firmy by to začalo ztrácet význam. Co si budeme povídat, rakouské i italské závody vykrývají hlavně němečtí diváci a zaplať pánbůh, že v Novém Městě chodí hlavně Češi.

Nerýsuje se v dohledné době konkurent jménem Švýcarsko?

Selina Gasparinová je těhotná, tak asi půjdou dolů. (smích) Trvale asi zakotví svěťák ve Francii, dokud bude jezdit Fourcade, což je dobře. Každá silná země by měla mít ten jeden pohár, a my za tohle budeme společně s Francouzi lobbovat. Na tom jsme se dohodli a uvidíme, co z toho vznikne.

Ještě na závěr, jaká je současná role Ruska?

Jednou byla tendence odklonit to více na Rusko, ale teď v době embarga je tahle cesta zavřená dopředu. Tohle samozřejmě vnímáme jako problém, tam je velký trh a i firmy jsou tam silné. Třeba Gaz-prom. Jsou tam lidi, kteří umí vrazit do biatlonu velké peníze, když jim to někdo rozumně poradí. Rusům ani nepomáhá to, že každou chvíli tam je nějaký dopingový skandál. Nejsou ideálním partnerem pro ostatní, nikdo neví, co si o tom má myslet. Třeba Starychová vylítla, všichni se ptali, co za tím je. No a za tři měsíce byla chycená. Tam už panuje nedůvěra z komunismu, jestli to je v Rusku čistý sport. Kombinace polických problémů s dopingovými skandály Rusko sráží, ale je to stejný problém jako s Němci. Světový biatlon Rusy potřebuje.