Mistrovství světa, které bylo oceněno jako jedno z nejlepších v historii. Nyní pořadatelé stojí na pokraji nové cesty. Podaří se jim tento úspěch zopakovat? „Získali jsme si respekt, ale nemůžeme z toho žít navěky. Musíme ale využít maximálně úspěchů našich biatlonistů a současného boomu v Česku," přesvědčivě říká Jiří Hamza.

Je olympijská sezona, všechno se bude hodnotit podle úspěchů v Soči. Kam ale zařadit významem nadcházející evropský šampionát?

My jsme už s předstihem věděli, že v roce 2014 nebudeme pořádat závody Světového poháru. Po loňském mistrovství světa je to skok dolů, ale i my musíme, stejně jako ostatní, pořádat i menší akce. Jsme v okruhu pořadatelů akcí, se kterými se počítá. Abychom měli top akce, musíme dělat i ty menší. Mistrovství Evropy je ale druhým nejvýznamnějším podnikem, který v žádném případě nepodceňujeme.

Větším problémem je vzhledem k personálnímu obsazení určitě termín. Soči se blíží…

Zastoupení bude kvalitní, tradiční biatlonové velmoci jako Němci, Rusové, Ukrajinci, Norové pošlou silné týmy. Největší hvězdy budou samozřejmě chybět, jsou v přípravě na olympiádu. I tak tady budou zajímavá jména. Navíc nás čeká osm soutěžních dní, protože součástí jsou závody juniorů. To znamená přes čtyři stovky jenom závodníků. To hovoří za vše.

Na mistrovství světa juniorů před třemi lety v Novém Městě zazářili biatlonisté, kteří se již etablovali ve Světovém poháru jako Italka Wiererová, Nor Christiansen, Němka Dahlmeierová a další. V IBU Cupu zase Rusové Volkov nebo Garaničev. Čekáte něco podobného i nyní?

Svým postojem k evropskému šampionátu IBU deklarovala, že je hlavně soutěží pro mladé. Je to uzavřená akce pro biatlonisty do šestadvaceti let. Věřím, že ano.

Jestli dobře počítám, tak v roce 2008 jste pořádali v Novém Městě poprvé mistrovství Evropy. O pět let později tady bylo mistrovství světa. Nyní se píše rok 2014 a kandidujete na světový šampionát 2019…

(smutný úsměv) Ano. Jenže kandidáti přibývají. Když jsme podávali přihlášku, tak byli soupeři přijatelní, švédský Östersund a italská Anterselva. Jenže přibyl Oberhof, a to je jiná káva. Tenkrát se nám podařilo ale vyhrát v situaci, která byla skoro beznadějná. Kdyby se nám to jednou povedlo (Nové Město na Moravě kandiduje na MS v letech 2019 až 2021 pozn. autora), bylo by to vynikající. Třeba ale právě Östersund musel kandidovat šestkrát, než se mu to podařilo.

Tehdy se vám dařilo v diplomacii, budete na ni spoléhat i teď?

Máme výhodu, že máme vybudovaný areál, infrastruktura je na skvělé úrovni. Investice by už nebyly tak velké. Do boje jdeme s pokorou, dobře víme, že jít proti Němcům nebo Rusům je složité. Třeba v městě Tjumeň vyrostl areál jako z jiné planety.

Pomohl by vaší snaze výrazněji úspěch v Soči?

Určitě. Je potřeba, aby to cinklo. Nesmíme usnout na vavřínech, musíme využít maximálně boomu, který tady je. Z pozice manažera můžu říct, že potom se daleko jednodušeji shání sponzoring i další finance. Co se týče sledovanosti, tak i u nás se biatlon stal zimní jedničkou a jakákoliv medaile by to ještě umocnila. Máme ideálně našlápnuto k vylepšení čtvrtého místa Ivana Masaříka z Nagana 1998.

Co se týče marketingu, bylo by lepší, kdyby vylítla jedna olympijská kometa, nebo bylo více jednotlivých úspěchů?

Pět lidí může za ideálních předpokladů uvažovat o medaili, což tady před tím nebylo. Samozřejmě bude tlak hlavně na Gábinu Soukalovou, ale ten se snažíme eliminovat. Takovým prvním filtrem jsem já, druhým trenér Ondra Rybář. Ale abych odpověděl na otázku: Je úplně jedno, jestli získá někdo tři placky, nebo tři naši biatlonisté po jedné. Stejně tak je jedno, jestli to bude Gábina, Ondra Moravec, Michal Šlesingr, Veronika Vítková nebo Jarda Soukup.

Zmínil jste, že při další kandidatuře výše investic už nebude tak závratná. S jakými ale ještě počítáte?

Chceme postavit zásobník na sníh. Na nějakých třicet čtyřicet tisíc kubíků sněhu. Chceme se totiž dostat do společnosti středisek, která by v dalším olympijském cyklu měla Světový pohár každý rok. Proti německým střediskům Oberhof a Ruhpolding, italské Anterselvě nebo Oslu to je hodně těžké. Chceme se nabourat tedy do předvánočního termínu, kde konkurence není tak vysoká.

Co to obnáší?

Stavba vyjde na nějakých pět až sedm milionů korun. Co vím, tak ho má zatím asi pět areálů. Je to v podstatě betonová deska na obrovské ploše, na níž je vrstva polystyrenu a dalších izolačních materiálů, jako jsou třeba piliny. Sníh by se nastříkal v zimě a zakonzervoval se na další rok. Počítá se se ztrátou dvaceti až třiceti procent.