Jen tři vrcholy zbývají do elitního klubu

Nepřístupný masiv, pokrytý věčným sněhem a ledem. Kdesi vysoko nad mraky se tyčí rozeklaný vrcholek, zatímco v hlubokých úžlabinách pod ním zaplatili mnozí odvážlivci životem za svou odvahu.

Za touhu alespoň na chvíli se vyrovnat mytickým bohům a pohlédnout na svět z výšky. Za snahu překonat sebe sama…

Radek Jaroš zná pohled na osmitisícové velikány lépe než kdo jiný. Mnohokrát si je měřil zezdola, když plánoval co nejlepší cestu na vrchol.
A mnohokrát stanul nahoře, ve věčném tichu nádherných i krutých velehor.

Přesně jedenáctkrát.

Ano, nejlepší český horolezec Jaroš už zdolal jedenáct ze čtrnácti osmitisícovek. Na té jedenácté, Gašerbrumu I, stanul ve středu společně s krajanem Liborem Uherem.

Jedenáct dní poté, co ještě s Petrem Maškem vylezli na Gašerbrum II, mohl Jaroš oznámit domů esemeskou:
„V 6.30 místního času jsme stáli na vrcholu. Bylo nás pět,“ zažertoval dokonce připomínkou slavné Poláčkovy knihy. „Jediní lidé, kteří letos byli nahoře,“ vzkázal z 8068 metrů nad mořem. Jaroš je tak už blízko vstupu do elitního klubu lezců, kteří si mohou odškrtnout všech čtrnáct osmitisícovek.

Zbývají mu „jen“ tři kopce. Annapurna, Lhotse a druhý nejvyšší vrchol planety K2.

O ten se neúspěšně pokoušel už čtyřikrát. Ale ani na masivu Gašerbrum, který se tyčí na hranicích Číny a Pákistánu, se nejednalo o nedělní výlet. Čeští dobrodruzi odložili odlet, aby se o Gašerbrum I pokusili.

„Sněží třetí den bez přestání, cestu mezi stany si musíme prohazovat lopatou. Tohle jsem zatím v Karakoramu nezažil,“ líčil Jaroš na svém webu podmínky v základním táboře.

Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Horští bohové se slitovali, počasí se umoudřilo a jedenáctá nejvyšší hora světa pustila vetřelce ze středu Evropy až na vrchol…

Šestačtyřicetiletý rodák z Nového Města na Moravě si svůj dětský horolezecký sen začal plnit poměrně pozdě - v osmnácti letech na Českomoravské vysočině.

Následovaly Tatry, Ťan-šan, Pamír a nakonec „střecha světa“ – Himálaj.
První Jarošova úspěšná výprava na osmitisícovku proběhla v roce 1998.
A jejím cílem byl rovnou Mount Everest, nejslavnější cíl výškového horolezectví.

„Mount Everest jsem nepokořil, ale hora mi souhrou okolností dovolila, abych na ni vystoupil,“ řekl tehdy Jaroš, který na nejvyšší horu světa vylezl jako druhý Čech bez použití kyslíkového přístroje.

Jeho slova zároveň ukazují, jak muži a ženy, kteří se rok co rok vracejí riskovat zdraví i životy do stínu himálajských velikánů, vnímají hory.
Ne jako soupeře, které je třeba pokořit.

Ale jako něco, co je přesahuje a k čemu je zapotřebí chovat se s úctou a pokorou.

„Třeba na Kančendžengu, což je svatá hora, bylo dřív zakázáno lézt. Poprvé ji slezli Britové, ale dopředu slíbili, že nevystoupí až na samý vrchol,“ líčí Jaroš, jaké tradice ve velehorách panují.

„My jsme to tak taky udělali,“ vzpomíná na expedici z roku 2002. „Nevěřím, že existuje nějaký konkrétní bůh. Spíš věřím v něco jako sílu hor,“ dodal.
Borců, kteří vystoupali na všechny osmitisícovky, je na světě do dnešního dne jen 24. Prvním byl legendární Reinhold Messner, který přetěžkou misi dovršil v roce 1986.

Asi největší fuška bude K2.

V roce 2003 na ní uvízli Jaroš a spol. na tři dny ve stanu. Mizerné počasí je nikam nepustilo.

„Hráli jsme karty a přemýšleli, jestli nám z toho nehrábne. A báli jsme se lavin,“ vypravuje Jaroš o neveselých chvílích.

Jenže každá únava, každé nepohodlí, každá krize z člověka spadne, když se dočká odměny za svou dřinu a vystoupí na vysněný vrchol…
Tak ještě aspoň třikrát, Radku!