Jaroš: Budu něco mezi pákistánským teroristou a králíčkem Duracellem

Jaroš už byl na třinácti osmitisícových vrcholech, jeden mu ale stále uniká. K2, druhá nejvyšší hora světa. Jenže v roce 2012 mu na nevyzpytatelné Annapurně omrzly prsty u nohou, většina z nich pak musela být amputována. Rekonvalescence se stále protahovala. „Poslední dva roky jsem si lízal rány po Annapurně, ale teď už mám absťák," říká Jaroš, který se letos v červenci chce o K2 opět pokusit.

Bylo těžké srovnat se s tím, že jste musel expedici tak dlouho odkládat?
Je fakt, že ta pauza byla delší, než jsem původně myslel. Pořád jsem musel docházet na rehabilitace, celkem jsem absolvoval sedm operací. Návrat fyzičky byl pomalejší. Svaly mi bez tréninku ochably, když pak člověk začal znovu trénovat, všechno bolelo. Docent Pavel Kolář navíc zjistil, že mám zlomený obratel, už od mládí. Na to si ale člověk zřejmě zvykne. (smích)

Ovlivňují vás chybějící prsty na noze při pohybu?
Mají vliv na můj pohybový vzorec. Hlavní problém je to, že jsem musel vypustit běhání, to mi dělá problémy. Navíc se to pořád mění. Hodně tak jezdím na kole, v zimě na běžkách. Běhání bohužel vždycky, když jsem to zkoušel, vyvolalo reakci.

V červnu plánujete s parťáky Petrem Maškem a Janem Trávníčkem, kteří s vámi pak půjdou i na K2, výstupy v Jižní Americe. Hlavní důvod je tedy vyzkoušet, co to s vámi udělá?
Neplánujeme tam žádné hrdinské kousky. (úsměv) Chceme vylézt pár šestitisícovek a pak strávit dvě noci na vrcholu Huascaránu 
(6768 m) kvůli aklimatizaci.

Novinkou po zkušenostech 
z Annapurny je, že budete mít speciální vyhřívané boty. O co jde?
Jsou to boty s odporovým vedením přes oblečení, ke kterým je zázračné tlačítko, které spustí elektrické ohřívání. Kolem pasu budu mít baterie, které by měly vydržet tři až šest hodin. Váží kolem půl kila, takže to není žádná velká zátěž, ale přece jen se jedná o prvek, který může selhat. Trochu se bojím, že s tím budu vypadat jako terorista. Něco mezi pákistánským teroristou a králíčkem Duracellem. (smích)

Budete je zkoušet už předtím 
v Jižní Americe?
Nebudu. Osmitisícové výšky nemůžete nikde testovat, uvidí se až na místě, jak to bude fungovat. Může to selhat, nelze na to úplně spoléhat. Noční minusové teploty by měly být na K2 milosrdnější než na Annapurně, chytřejší ale budu až potom. Každopádně to chci použít jen v krizovém případě. 
A připravuju se i na možnost, že ty boty nebudou fungovat. Rozhodně na to nespoléhám 
a neodbourávám běžnou bezpečnost.

Budete mít do bot kvůli chybějícím prstům nějaké speciální vycpávky?
To si budu zkoušet až teď. Původně to vypadalo, že budu mít nějaké silikonové prsty, to ale odpadlo, když mi je zkrátili na stejnou délku. Celkem jsem se na ty prsty těšil, jak budu sedět někde na baru s krásnou blondýnkou 
a budu jí říkat: „Já mám silikony. Co vy?" (smích) To se bohužel nekoná.

O K2 jste se v minulosti opakovaně pokoušel, vždycky marně. Jaké jsou vaše zkušenosti 
s druhou nejvyšší horou světa?
Je to velký kopec, kde je navíc pořád špatné počasí. To mě nepustilo nad osm tisíc metrů. Nikdy jsem tam nepohořel kvůli technice nebo nedostatku sil. Jen v roce 2007 jsem se zranil hned v základním táboře. Nadřel jsem se tam už víc než dost. Až tam vylezeme, bude to zasloužený kopec.