Překvapilo vás pět medailí?

Věřil jsem, že dvě, maximálně tři jsme schopni získat, ale pět je neuvěřitelné číslo. Je potřeba poděkovat v první řadě sportovcům a trenérům, že to tak zvládli. Teď hlavně musíme všichni přijmout takový úspěch s pokorou, protože zabil už i jiné sporty. Nechceme, aby se biatlon zařadil mezi ně.

Co leží za takovým úspěchem?

Náš tým táhne za jeden provaz, závoďáci jsou úžasní a my bafuňáři se jim do toho snažíme zasahovat co nejmíň. Opravdu je vidět, že všechno kolem trenérů Ondry Rybáře a Jindry Šikoly funguje. Teď si potřebujeme úspěch užít a pak to celé s pokorou nějak zvládnout, aby biatlon správně přetavil to, v co nikdo nevěřil. Tedy že může být nejpopulárnějším zimním sportem v Česku, což si myslím, že už nastalo.

Jak to přetavíte?

Nesmíme zaspat a udělat všechno tak, abychom uspokojili malé děti. Sice jich dnes stojí všude houfy, ale musíme jim nakoupit flinty a všechno, aby se biatlon mohl dál rozvíjet.

Jakým směrem se tedy nyní vydá český biatlon?

Teď se musí stabilizovat stav, který je, není to o nějakém dalším boomu. Musíme vytvořit malým dětem podmínky, aby si mohly sport odzkoušet a teoreticky se zrodili noví Soukalové, Moravcové. Čekají nás spíš kroky dovnitř hnutí než navenek, protože marketingově už se sport dostává jinam.

Pociťujete už dopady boomu, který biatlon prožívá?

Zájem určitě je, ale biatlon patří mezi drahé sporty. Ne každý si ho může dovolit a jako svaz musíme vytvořit podmínky všem dětem, aby si mohly zastřílet, osahat si ten sport. Jenže jedna lepší vzduchovka stojí padesát tisíc korun, malorážka sedmdesát tisíc, jde o velice drahé věci. Teď je na nás, abychom sehnali na materiál peníze a byli jsme schopní ustát rozvoj hlavně po ekonomické stránce, protože to jednoduché nebude.

Podaří se to?

Všichni od závodníků, trenérů i lidí okolo šli devět let postupnými kroky tak, že vytvořili fakt kompaktní tým, který je kolem reprezentace. To už je špička ledovce, dělat velké závody bez špičkových závodníků nejde. Ti si teď hlavně musejí úspěch užít a perspektivu do budoucna máme velikou. Připadáme si, jako když jsme spadli z nebe, pro všechny je něco takového nečekané. Na další olympiádě za čtyři roky už to bude vypadat zase jinak.

Nestane se, že závodníkům stoupne letošní úspěch do hlavy?

Co jsem měl možnost je poznat, myslím, že určitě ne. Jarouš s Ondrou jsou opravdu hrozně fajn kluci, na Gabču už se tlak vyvíjí dlouho a je obdivuhodné, jak to zatím zvládá. Verča (Vítková pozn. red.) je taky hrozně skromná holka. Nemyslím, že podlehnou nějaké deziluzi.

Jaká práce čeká přímo vás jako manažera?

Musíme se sejít se všemi sponzory i potencionálními partnery a dojednat vše tak, aby byl spokojený svaz i oni. Tím, že biatlon vždycky žil velice skromně, nepůjde o nepřekonatelnou věc. Je jasné, že dneska do biatlonu bude chtít spousta lidí, tlaky jsou a po pěti medailích budou asi daleko větší i na nás jako na osoby, které se kolem něj pohybujeme.

Poperete se s tak velkým tlakem?

Pokud budeme všichni držet za jeden provaz, což držíme, dokážeme si všechno rychle vykomunikovat. Svaz je malý, takže v tom nevidím až takové nebezpečí, jak chvilkami vypadá. I když samozřejmě tlaky od různých společností jsou velké.