Hodně se mnou uplynulou středu cloumaly emoce při čtvrtfinálové prohře českých basketbalistek na mistrovství Evropy proti Maďarsku o jediný bod. Nešlo o prohru jako takovou, ale o její způsob. Češky totiž padly po chybném, troufám si říci skandálním, rozhodnutí sudích.
Ti totiž pět vteřin před koncem zkoumali video při ztrátě míče Maďarek a míč pak přisoudili jim. Přitom všechny záznamy potvrdily, že česká hráčka se balonu vůbec nedotkla! Soupeřky toho využily a z následné rozehrávky košem za dva body rozhodly o své výhře a postupu do semifinále.
Přitom se nehraje jen o evropské medaile, ale také o možnou vstupenku na olympijské hry v Paříži v příštím roce. A postupující do semifinále automaticky získal místenku v kvalifikaci. Naopak čtveřice poražených čtvrtfinalistů bude hrát o poslední volné místo v kvalifikaci.
Jen se potvrdilo, co říkám od zavedení VAR systému ve fotbalu. Všechny tyhle vymoženosti jsou k ničemu, když poslední rozhodnutí bude mít dál člověk. Hledá se spravedlnost tam, kde nikdy stoprocentní nebyla. Naopak se rozhodčím v řadě sportů vnuklo do hlavy, že vlastně ani nemají rozhodovat.
Častokrát správné rozhodnutí, které by sudí na základě vlastního zraku a instinktu daní rozhodčí mění na základě shlédnutí videa, které tak má v mnoha případech opačný účinek, než by mělo mít.
Kdy se z toho konečně všichni zainteresovaní poučí?
