Jenže její program závodů je jiný než dvojnásobné olympijské šampionky Martiny Sáblíkové, inklinující k vytrvaleckým tratím.

Novák doposud se svojí skupinou vypouštěl Světové poháry určené výhradně sprinterům, a také mistrovství světa ve sprinterském čtyřboji (2 x 500 m, 2 x 1000 m).

Nyní se to však změní. „Kája tam může jet o medaili. Věřím, že do ledna její formu ještě posuneme výš,“ říká kouč.

Ve druhé polovině ledna by s ní tedy odjel na sprinterský Světový pohár do Salt Lake City a sprinterské mistrovství světa do Calgary.

Ale otázka v takovém případě zní: co mezitím udělat se Sáblíkovou?

Jsou dvě možnosti. Buď dvojnásobnou olympijskou vítězku nechat v Evropě trénovat samotnou, zkušená je na to dost. Nebo ji vzít s sebou.

Na Světovém poháru v Salt Lake City by na 500 a 1000 metrů mohla jet také, jinak by alespoň trénovala. Nebo by mohla být na sprinterském světovém šampionátu asistentkou kouče jako už v minulosti při juniorském Světovém poháru. „Ještě to promyslím,“ říká na to Novák.

Erbanovou mohl na Světovém poháru v Heerenveenu navzdory drobným chybám jen chválit. „Zajela tu i juniorský traťový rekord na 1000 metrů,“ vysvětluje.

Novák teď dokonce pomýšlí na to, že by jeho svěřenkyně mohla zaútočit i na ještě hodnotnější rekordy. „V zámoří ve vyšší nadmořské výšce teď Kája může zajet i na juniorské světové rekordy na 500 a 1000 metrů,“ uvažuje zkušený český trenér.

Pódium by se líbilo i Erbanové. „Určitě by to bylo pěkné. Uvidíme, kam trenér nasměruje plán po vánoční pauze,“ usmívá se žena, jež byla dosud jen ve stínu známější a úspěšnější Sáblíkové.

Soupeřek je však hodně. A ty největší?

„Všechny z první desítky. Tam se to hodně míchá, jednou je první Číňanka, druhý den je osmá. Počítat musím s každou. A zatím nemám tak velké porovnání,“ líčí Erbanová.

Ještě coby juniorka se katapultovala mezi světovou elitu, zadarmo to ale rozhodně nebylo. Trenér Novák v přípravě na suchu přitvrdil.

„Na kolečkových bruslích jsem jezdila hodně kratších úseků. Tam jsem nejvíc ucítila změnu od roku předtím. Ke konci tréninku to docela bolelo,“ vysvětluje Erbanová.

„Ale v závodě to bolí pořád stejně. Akorát ten čas je lepší,“ konstatovala. Že má o pár let míň než její soupeřky si nepřipouští. „Jakmile jsem na startu, je jedno, jestli jsou ještě juniorky, nebo ženy. Beru je jako soupeřky, a neřeším, kolik jim je. Jsem poslední rok juniorka, je hezké, že mám náskok, ale na startu si jsou všechny rovny.“

Fanoušci českého rychlobruslení se však zřejmě mají na co těšit… Druhá Sáblíková je tu.